Absolventské platy

Pobírat v klidu domova sociální dávky a prodlužovat „bezstarostný život“ nepracujících se v poslední době, zejména u části absolventů, stává trendem. Nevyhovuje však každému, a tak u většiny z vás jednou přijde doba pročítání tištěných inzerátů i internetových databází, psaní zhuštěných životopisů, začnou schůzky s „manažery lidských zdrojů“, jak se dnes nazývají personalisté ve firmách a personálních agenturách, pohovory s vedoucími pracovníky a řešení otázky ohledně finanční odměny za novou náplň svých dní.

Průměrná mzda v České republice loňský rok činila přibližně 22 tisíc hrubého, což je také představa mnoha absolventů o ohodnocení jejich budoucí práce. Tento průměr se však vztahuje na celou republiku (stejné pozice mohou být v různých koutech ČR placeny různě) a zahrnuje všechny profese od míst s odměnou na hranici životního minima po závratná čísla na výplatních páskách vrcholových managerů. Mladí uchazeči mají nespornou výhodu – svůj nízký věk a perspektivu do budoucnosti, na druhou stranu však hodně zaměstnavatelů často žádá i několikaletou praxi, která může výběr pracovních míst značně zúžit.

Pravidlo „čím vyšší vzdělání tím lepší uplatnění a vyšší ohodnocení hodin strávených v práci“ nefunguje vždy. Například ve školství a zdravotnictví podobná úměra příliš neplatí: promovaná učitelka mateřské školy si za měsíc práce vydělá v průměru 15 tisíc, učitel na základní škole 18 tisíc hrubého; o něco lépe – zhruba o tři tisíce – na tom budou kantoři vyučující na gymnáziích nebo středních odborných učilištích. Perspektiva zvýšení platů je přitom v oblasti vzdělání malá (jinak jsou na tom samozřejmě lektoři jazykových škol a kurzů, ti ovšem málokdy pracují na plný úvazek). Je zajímavé, že v průměru učitel placený státem bere o dva tisíce korun víc než ten, kdo se nechá zaměstnat v soukromé škole. Školství, podobně jako zdravotnictví je jednou z mála oblastí, kde je – z finančního hlediska – výhodnější pracovat pro stát.

Podobně jako vysokoškolsky vzdělaný pedagog si vydělá absolventka obchodní akademie, rozhodne-li se pracovat jako mzdová účetní nebo sekretářka – v průměru dostane 18 tisíc hrubého. Technik ve stavebnictví nebo chemickém průmyslu si přijde na obdobnou částku, o tři tisíce méně si vydělá pokladník. Podstatně lépe na tom budete coby pracovník z oblasti IS/IT; ti jsou dnes za svou práci oceněni na trhu nejlépe. Počítačový odborník si domů nosí kolem 40 tisíc hrubého, projektový manažer až 75. Všeobecně se dobře daří v soukromé sféře, ve firmách se zahraniční spoluúčastí. Mezi nejvýnosnější patří již zmiňované počítačové profese, dále pak zaměstnání v oblasti dopravy a spojů, stavebnictví a finančního zprostředkovatelství. Naopak v průměru nejnižšími platy jsou oceňováni zaměstnanci v zemědělství a lesnictví, kteří si měsíčně přijdou na zhruba 15 tisíc hrubého. Podobně tomu tak je ve výrobě nábytku a oděvů, ve zpracovatelském průmyslu a maloobchodě.

Není nutné zmiňovat, že i firemní hierarchie se odráží na výplatních páskách zaměstnanců, a že u nejvyšších postů budou cifry nejlákavější. Představa, že prvním pracovním místem absolventa bude ředitelské křeslo, je však hodně nereálná. Při přijímacím pohovoru se můžete spíše dostat na pozici protější a být vyzpovídáni ohledně vlastní představy finančního ohodnocení. Otázka nástupního platu je vždy ošemetná. Coby žadatelé o první zaměstnání máte ztíženou situaci o to, že bez zkušeností z minulosti budete nelehce odhadovat své platové rozmezí a jasně vyjadřovat své požadavky. Nelze však očekávat, že se dotazu na plat vyhnete. Není proto od věci poradit se s přáteli a známými, zeptat se pracovníků na obdobných místech či v obdobných firmách.

Měsíční mzda není jedinou rozhodující položkou, která může ovlivnit vaše rozhodnutí pro tu či onu pozici. Řada zaměstnavatelů láká nové zaměstnance na 13té platy – ty jsou však často podmíněny minimálně 12ti měsíční působností ve firmě – nebo vyplácí určité částky většinou dvakrát ročně (před dovolenými a před Vánocemi). Mezi další motivační odměny může patřit osobní ohodnocení, příplatky za vedení, stravenky, slevy na firemní či jiné zboží, naturální mzdy (např. v zemědělství), permanentky do sportovních zařízení, možnost užívat služební auto nebo telefon i k soukromým účelům, příspěvek na životní pojištění nebo penzijní připojištění apod.

Ať již člověk pracuje hlavou nebo rukama, ve vystudovaném oboru či úplně mimo něj, žádné ohodnocení nevyváží fakt, když práce nebaví. V zaměstnání přece jen trávíme velkou část všedních dní (a často nejen těch), proto by plat neměl být nejdůležitějším rozhodujícím činitelem. Nutno však říci, že lepší motivace k práci zatím nebyla vynalezena.