Pracovní pohovor má svá daná pravidla, která se týkají jak formální, tak i obsahové stránky. Vůdčí osobou, která určuje podobu pohovoru je vždy personalista, který Vám zpravidla na úvod představí danou pozici a požadavky s ní spojené a následně se pokusí zjistit, který z kandidátů nejlépe odpovídá jeho představám a požadavkům. Své šance na úspěch přitom můžete zvýšit tím, že se budete držet několika jednoduchých pravidel.

Buďte připraveni

Před tím, než se vydáte na pohovor, si zjistěte dostupné informace o společnosti, v níž se ucházíte o pracovní pozici. Zjistěte si konkrétní oblast činnosti, oblast působení, seznamte se s nabízenými produkty a službami, firemní filozofií a hodnotami. Potřebné informace najdete na webových stránkách dané společnosti.

Pečlivou pozornost věnujte také pracovní pozici, o kterou se ucházíte, a snažte se zjistit maximum o její skutečné pracovní náplni. Tato fáze přípravy vám také pomůže ujasnit si konkrétní dotazy, které můžete v průběhu pracovního pohovoru personalistovi položit. Chytrá otázka, která svědčí o tom, že jste nad danou pracovní pozicí přemýšleli, vám v očích personalisty přinese body navíc.

Vhodně se oblékněte

Obrázek, který si o vás personalista udělá, závisí do značné míry na prvním dojmu, jenž zanecháte. Nepodceňujte proto svůj vnější vzhled a zamyslete se na tím, jak se obléknete. Obecné pravidlo zní, že méně je někdy více. Pokud firemní kultura nevyžaduje nošení obleku/kostýmku, zvolte decentní oblečení, ve kterém se budete cítit přirozeně a pohodlně.

Přijďte včas

Nic nezkazí vaše šance tak jako neomluvený pozdní příchod. Jak chcete zvládnout zodpovědnou práci, když ani nezvládnete přijít včas? Věnujte proto určitý čas přípravě, ujistěte se, že dobře znáte cestu, vydejte se na cestu včas a nechte si časovou rezervu. Vždy je lepší pokud budete 10 minut čekat vy,  než aby personalista čekal na Vás. Pro každý případ si dejte do mobilu číslo na personalistu, aby jste se mohli v případě komplikací s dopravou v předstihu omluvit, že dorazíte později.

Průběh pohovoru

Při vstupu do místnosti pozdravte všechny přítomné, při podání ruky pamatujte na pevný stisk ruky (personalisté zpravidla nesnáší podání ruky a lá leklá ryba) a dívejte se do očí. Vyčkejte na výzvu, abyste se posadili. Při pohovoru pak odpovídejte jasně a zřetelně, snažte se chovat uvolněně a se správnou mírou sebevědomí. V případě přítomnosti více osob se vždy se dívejte na osobu, s níž právě hovoříte.

Mějte s sebou rovněž kopii životopisu, případně i motivačního dopisu. Sice jste již tyto dokumenty posílali, ale mohou se vám v průběhu pohovoru hodit. Navíc to bude opět svědčit o Vaší pečlivé přípravě.

Připravte si odpovědi na nejčastěji kladené otázky (viz článek 100 nejčastějších otázek u pohovoru), týkající se Vašich životních cílů, ambicí, předešlých zaměstnání, zkušeností, kvalifikace, Vašich kladů a záporů či proč si myslíte, že právě Vy jste tím vhodným kandidátem.

Často se také stává, že Vás personalista vyzve, abyste se zeptali na věci, které v souvislosti s danou pracovní pozicí zajímají Vás. Zde zúročíte svou domácí přípravu a připravené otázky. Mlčení totiž svědčí o tom, že toho asi moc nevíte, když se nemáte na co zeptat.

Ukončení pohovoru

Na závěr pracovního pohovoru poděkujte za možnost zúčastnit se pohovoru, případně za čas, který Vám personalista věnoval, a to i v případě, kdy dojdete k závěru, že pro Vás daná pozice není vhodná. Třeba se v budoucnu naskytne nějaké jiná příležitost, a proto je žádoucí zanechat dobrý dojem.

Diskriminace

Česká legislativa již několik let zakazuje diskriminaci na základě věku, pohlaví či národnosti. V praxi to znamená, že na některé otázky se Vás personalista nemůže ptát, respektive Vás na základě těchto kritérií nesmí vyloučit z výběrového řízení. Do této oblasti patří otázky týkající se rodinného stavu (Jste ženatý/vdaná?), rodičovství (Plánujete rodinu?), sexuální orientace, náboženství a tak dále. Zaměstnavatel může klást pouze otázky související s výkonem práce. Například otázka na těhotenství je přípustná v případě, že by výkon práce mohl přímo ohrozit zdraví matky či dítěte, ale v případě pohovoru na pozici sekretářky je zcela nepřípustný.

-red-

Boj o talenty

Uchazečů o práci je v dnešní době na pracovním trhu mnoho, počet talentů ale zůstává stále stejný. V boji o kvalitní mladé pracovníky vítězí firmy, které jsou v myslích uchazečů uloženy jako „prestižní zaměstnavatel“, a proto mu dají přednost před ostatními. Zaměstnavatelé se musí v této soutěži umět prodat stejně jako uchazeč u pohovoru. Co na tom, že ve firmě perfektně funguje systém práce s absolventy, nabízí zaměstnancům možnost dalšího vzdělávání či má propracovaný systém benefitů. Jakmile se o tom talenti nedozví, firma prohrává a ztrácí tak šanci zaměstnat ty nejlepší. To se může v budoucnu negativně projevit na konkurenceschopnosti firmy a výsledkem může být i její postupný úpadek.

Pověst zaměstnavatele

Prodat své přednosti ve vztahu k vlastním zaměstnancům, ať už stávajícím nebo potenciálním, pomáhá firmám právě zmiňovaný personální marketing. Ten ve své podstatě představuje použití marketingového přístupu v personální oblasti. Podstatný je zejména v úsilí o zformování a udržení potřebné pracovní síly. Ono úsilí se opírá o vytváření dobré zaměstnavatelské pověsti organizace. V celém personálním marketingu se tedy jedná o upoutání pozornosti lidí zvenčí i zevnitř na zaměstnavatelské kvality organizace. Hlavním cílem personálního marketingu je pak vytvoření předpokladů pro dlouhodobé zajištění kvalifikovaných a motivovaných zaměstnanců. Bez nich se prostě všech těch stanovených firemních cílů nedosáhne.

Externí a interní personální marketing

Personální marketing se tedy upírá dvěma směry, lze ho rozdělit na externí a interní. Hlavním úkolem externího personálního marketingu je oslovení a získání nových pracovníků. Interní personální marketing má naproti tomu za cíl vytvářet kvalitní podmínky pro práci zaměstnanců již přijatých. Někdy se interní a externí personální marketing mohou střetnout. Například když firma navenek prezentuje svůj moderní systém zaměstnaneckých benefitů tak, aby oslovila váhající zájemce o zaměstnání.

Jak správně zvolit

Na uchazeči pak už je, zda se nechá zlákat do firmy, která se snaží oslovit absolventy skrze rozličné kanály personálního marketingu (katalogy, specializované weby, přednášky, dny otevřených dveří atd.) nebo se sám vrhne do hledání a projde do hloubky weby všech vytipovaných zaměstnavatelů a zjistí, jak se v dané firmě daří zaměstnancům. I tady je však nutné ověřit si informace z více zdrojů,
nejlépe získat reference od stávajích či bývalých zaměstnaců. Asi se vám teď jeví tahle možnost dost náročná, ale v dnešní době existence sociálních sítí je vše na dosah.

-red-

Angličtina je základ

Chybu rozhodně neudělá ten, kdo se rozhodne pro studium angličtiny, která si v průběhu času globálně vydobyla roli jakéhosi nepsaného standardu. Anglicky spolu často komunikují i lidé a společnosti z neanglicky mluvících zemí – například komunikace mezi obchodními partnery z Česka a Maďarska bude na 99 % probíhat anglicky.

Zaručeným způsobem, jak zvýšit své šance na uplatnění v rámci pracovního trhu, je nabídnout něco navíc. Převedeno do oblasti cizích jazyků to znamená, že jestliže většina lidí mluví anglicky, pak musíme – chceme-li být výjimeční – přinést něco navíc, v tomto případě znalost nějakého dalšího cizího jazyka. A tady stojí za to se zamyslet. Zatímco při volbě angličtiny jako prvního cizího jazyka není pochyb, volba druhého jazyka se může stát pěkným oříškem.

Uvažujete-li o studiu druhého jazyka čistě z profesních důvodů, pak je dobré zvážit několik faktorů, jako je zamýšlená oblast našeho uplatnění, geografické ukotvení naší země či počet lidí, kteří daný jazyk ovládají.

Opomíjená němčina

Vzhledem k zaměření naší ekonomiky, která se orientuje především na obchod s Německem se němčina jeví jako poměrně jasná volba. Řada českých firem intenzivně kooperuje s německými partnery a také řada německých firem rozvijí své aktivity přímo v ČR. Přesto zájem o studium němčiny v posledních letech upadá. To ostatně potvrzuje i tiskový mluvčí Česko-německé hospodářské komory Sebastian Holtgrewe, který týdeníku Respekt řekl: „Dobré znalosti němčiny dávají Čechům na pracovním trhu dlouhodobou jistotu, nechápu, proč se tady lidé německy přestávají učit.“ Tradiční místo němčiny jako druhého jazyka totiž na českých školách začínají zaujímat jazyky ze vzdálenějších destinací, jako je francouzština či španělština. Již zmiňovaný Holtgrewe to komentoval slovy: „Je to zvláštní. Vždyť přece s francouzštinou nebo španělštinou v Česku sotva najdete zaměstnání. Na českém trhu je více než čtyři tisíce německých dceřinných společností, které hledají lidi s dobrou znalostí jazyka, a ty začínají mít problémy.“

Můžete namítnout, že i v rámci německé firmy můžete uplatnit angličtinu. V případě pracovního procesu možná ano, ale německé kolegy jen stěží přesvědčíte, aby se během pauzy na kávu mezi sebou bavili anglicky jen proto, že neumíte německy. Krom důležitých sociálních vazeb si také bez znalosti němčiny uzavíráte možnost kariérního postupu, protože znalost němčiny je u vedoucích pozic v německých firmách nezbytná.

Další jazyky

Dalším jazykem, který se začíná postupně vracet do kurzu, je ruština. Není to jen kvůli kontaktům s Ruskem samotným, ale ruštinu je možné uplatnit při kontaktech s takřka všemi státy, které dříve spadaly do sovětské sféry vlivu.

Samostatnou kapitolu pak tvoří jazyky, kterými hovoří jen zlomek lidí. Nemusí přitom jít jen o  jazyky, po nichž je rostoucí poptávka, jako je čínština či arabština, ale v podstatě o jakýkoliv jazyk, který ovládá jen pár jednotlivců.

Konečně posledním důvodem pro studium určitého jazyka může být obchodní aktivita spojená s určitou konkrétní zemí. I zde sice platí, že můžete zkusit standardní angličtinu, ale kdo chce být na cizím trhu skutečně úspěšný a nespokojí se jen s formálními vazbami, měl by vládnout jazykem dané země.

—–

V textu jsou použity citace z článku Nein, nechceme němčinu (Respekt, 23. 9. 2009).

-red-

V čem je životopis Europassu jiný než ostatní?

V jednotném evropském formuláři životopisu jsou předepsané kolonky pokrývající celé spektrum důležitých údajů o schopnostech, znalostech a zkušenostech dotyčného. Každý běžně vyplní do životopisu dosažené vzdělání, ale v Europassu od vás chtějí také údaje o hlavních předmětech a profesních dovednostech. Při uvádění pracovních zkušeností se dotazník ptá také na hlavní pracovní náplň minulých zaměstnání nebo na oblast zodpovědnosti. Tento druh informací je přitom pro potenciálního zaměstnavatele nebo personalistu důležitý.

Petra Kubištová nejprve pracovala v Anglii jako prodavačka v obchodě. Své pracovní zkušenosti popisuje takto: „Díky Europassu mám novou práci – pro mého zaměstnavatele bylo mnohem jednodušší rozeznat moje vzdělání a pro mě jednodušší vysvětlit, co mohu v rámci mého vzdělání vykonávat. Teď mám dobře placenou práci v kanceláři (musela jsem doložit jazykovou zkoušku z angličtiny) a šanci dál se vzdělávat“.

Rozdíl oproti běžným životopisům přináší také sebehodnocení jazykových znalostí a dovedností. Zde je potřeba vyplnit u každého z cizích jazyků, jak uchazeč ovládá poslech, čtení, ústní interakci, samostatný ústní projev a psaní. Sebehodnocení se nemusí nikdo bát – popis znalostí a dovedností odpovídající jednotlivým úrovním a jednotlivým kolonkám jsou stručně a jasně popsány v evropských standardech, které jsou součástí formuláře.

I maličkost rozhoduje o vítězství v konkurzu

Životopis Europassu přináší informace o schopnostech a dovednostech uchazeče, které dotyčný získal nejen v pracovním, ale i běžném životě a ke kterým nemá často žádný doklad. Jde o sociální, organizační, technické, počítačové nebo umělecké schopnosti, na něž často lidé při psaní životopisů zapomínají a které přitom mohou být při hledání nového místa rozhodující.

Denisa K. byla například přijata do obchodní firmy v anglickém Leedsu na pozici zástupkyně manažera na základě ostrého výběrového řízení, kdy v posledním kole zůstali tři kandidáti s téměř stejnými šancemi (vzdělání, kvalifikace, pracovní zkušenosti). „Nakonec jsem byla vybrána na základě toho, že ovládám hru na klavír, protože ve firmě fungoval orchestr zaměstnanců,“ popisuje svou zkušenost úspěšná uchazečka o práci a dodává: „ve formuláři Europassu jsem hru na klavír uvedla jen proto, protože zde byla kolonka umělecké schopnosti a dovednosti“.

Vyplatí se uvést pravdivé údaje

Životopis si každý vyplňuje sám. „Určitě se vyplatí uvést pravdivé údaje“, říká koordinátorka Národního centra Europass Miroslava Salavcová a pokračuje: „personalisté, zaměstnavatelé i vzdělávací instituce při pohovoru poznají, zda údaje uvedené v životopise např. o Vašich jazykových schopnostech odpovídají realitě“.

A jaký je o životopis Europassu zájem? V loňském roce stejně jako v roce 2008 vydalo NCE ČR přes 60 tisíc životopisů, od začátku svého fungování v roce 2005 už téměř 250 tisíc životopisů. Některé pracovní portály (např. www.jobs.cz nebo www.sprace.cz) nebo úřady práce již uživatelům standardně nabízejí evropský formulář životopisu. Poradci EURES (Evropské služby zaměstnanosti), kteří poskytují informace a aktuální nabídku volných pracovních míst pro konkrétní zemi EU, také radí použít tento formulář k vyplnění svého životopisu. Všechny potřebné informace o Europassu najdete na www.europass.cz.

Lucie Šnajdrová

Europass je soubor dokumentů, které se už od roku 2005 používají v celé Evropské unii a řadě dalších států. Díky jejich jednotné struktuře může člověk snadněji doložit svou kvalifikaci i pracovní a studijní zkušenosti získané v zahraničí. To mu pomůže, když bude chtít pokračovat ve studiu nebo hledat pracovní uplatnění.

Každý člověk si může vybrat, zda bude využívat všechny dokumenty Europassu, nebo jen některé z nich. Základem je jednotný evropský formulář životopisu, který existuje ve všech evropských jazycích. „Zaměstnavatelé v Evropské unii už ho začínají vyžadovat. Uchazeče totiž přiměje vyplnit i podrobnější informace o tom, jaká byla jeho pracovní náplň v předcházejících zaměstnáních a jakou zde měl odpovědnost. Tento druh informací je pro potenciálního zaměstnavatele důležitý,“ zdůrazňuje Miroslava Salavcová z Národního centra Europass ČR.

Důležité je také vyplnění jazykového pasu, který zachycuje, jak uchazeč umí použít daný jazyk v ústní i písemné formě a jaké má jazykové zkušenosti. Další hodně využívanou částí Europassu je tzv. mobilita, kam se zaznamenávají studijní pobyty na zahraničních školách i stáže ve firmách nebo v neziskových organizacích. Zájemci mohou o tento dokument požádat Národní centrum Europass ČR a získají pak mezinárodně uznávaný evropský doklad o svých zahraničních zkušenostech, ať už pracovních či studijních. Dodatek k diplomu zase informuje o vyšší odborné a vysokoškolské kvalifikaci a svým absolventům jej poskytují příslušné školy.

Praktické zkušenosti

Nejčastějšími návštěvníky klientského centra Národního centra Europass ČR jsou žadatelé o Europass-dodatek k osvědčení, kteří tento dokument ještě nemají a chystají se odjet do zahraničí pracovat. Většinou se jedná o čerstvé absolventy středních škol, kteří chtějí získat zahraniční pracovní zkušenosti a zlepšit své jazykové zkušenosti. Po návratu se tím zvýší jejich šance na získání dobré práce v mateřské zemi. Mezi zájemci jsou ale také starší žadatelé, kteří svá studia ukončili již dříve a nemohou najít práci. Tito klienti však mají často menší či větší problémy s jazykovým vybavením a v klientském centru žádají mimo jiné i o pomoc s vyplněním cizojazyčných dokumentů Europassu. Informace, zkušenosti a rady pro cestu za prací do zahraničí zde ovšem hledají i absolventi vyšších odborných a vysokých škol.

Formuláře jednotlivých částí Europassu a mnoho dalších informací je možné získat v Národním centru Europass ČR, které je součástí Národního ústavu odborného vzdělávání, a také na stránkách www.europass.cz. Zde mimo jiné zájemci najdou okénko pro dotazy, s jehož pomocí mohou vyřešit případné problémy.

Národní centrum Europass ČR lze kontaktovat:

telefonicky: 274 022 347

e-mailem: europass@nuov.cz

Osobní návštěva je možná každý pracovní den od 9,00 do 15,00 hod.

na adrese:

Národní ústav odborného vzdělávání

Weilova 1271/6, Praha 10 – Hostivař

Tel: 274 022 111

Další informace poskytne:

PaedDr. Miroslava Salavcová, národní koordinátorka projektu Europass

e-mail: miroslava.salavcova@nuov.cz, tel.: 274 022 342

Více informací na www.europass.cz, www.nuov.cz

—

Zdroj: Tisková zpráva Národního centra Europass ČR

Pro ty z vás, kteří studují ekonomicky zaměřenou školu, není nejspíš tento pojem novinkou, ale mnozí se s ním možná setkávají poprvé. Pro headhunting v češtině neexistuje jednoslovný výstižný ekvivalent. Tuto činnost by bylo možné popsat jako cílené vyhledávání a oslovování kvalifikovaných zaměstnanců s cílem získat špičkového odborníka. Pro čerstvého absolventa vysoké školy jde sice tak trochu o „hudbu budoucnosti“, nicméně je určitě dobré vědět, co vás může jednou v práci potkat

V čem se vlastně headhunting tolik liší od „klasického“ náboru zaměstnanců? Jde hlavně o to, že se firma snaží obsadit velmi specifickou pozici velmi specifickým člověkem. Často jde o náročnou práci, která vyžaduje nejen značné zkušenosti, ale pro její dobré vykonávání je třeba disponovat i určitými povahovými vlastnostmi či dovednostmi.

Člověk, který je pro takovou pozici vhodný, často necítí potřebu hledat nové zaměstnání, a proto nereaguje na běžné způsoby oslovování. Je možné, že až ve chvíli, kdy ho osloví headhunter, zjistí, jak vysokou má vlastně cenu na trhu práce.

První kontakt s potenciálním novým zaměstnancem proběhne většinou po telefonu a nezřídka v pracovní době. Dobrý headhunter ale vždy jedná velice diskrétně, aby neohrozil ani „loveného“ ani klientskou firmu, která mu práci zadala. Stává se proto, že při prvním kontaktu člověk nezjistí, že jde o nabídku možné práce.

Na jednu obsazovanou pozici se vždy oslovuje několik kandidátů, jejichž výběr se, po osobní schůzce a jakémsi pohovoru o pracovních představách, zúží. Následně si firma sama vybere kandidáta, který splňuje její očekávání. Pokud vás tedy někdy osloví headhunter, neznamená to automaticky, že máte jistou nabídku lépe placené práce. Je třeba, abyste přesně vyhovoval(a) požadavkům zadávající firmy a samozřejmě, aby vám firma nabízela to, co by vám vyhovovalo.

Stává se tedy, že ze spolupráce s headhunterem nová a lepší práce nevzejde. To ale samozřejmě není důvod věšet hlavu. Zprostředkovatelská firma si většinou kontakt na vás ráda nechá a v případě, že se objeví jiná, pro vás vhodná, pozice, určitě s vámi spolupráci obnoví.

Tento způsob získávání nových zaměstnanců je velice efektivní a firma obsadí pracovní pozici tím nejlepším, koho může dostat. Vyvstává tedy otázka, proč není headhunting využíván v mnohem větší míře? Odpověď je jednoduchá. Protože jde o cílené vyhledávání, musí zprostředkovatelská společnost provést průzkum pracovního trhu, najít vhodné kandidáty (což je často hodně složité), navázat s nimi kontakt a ověřit si jejich kvality. To všechno je samo o sobě značně nákladné, a proto je i cena za jednu obsazenou pozici dost vysoká. Jde nejspíš o jedinou, ale zato hodně podstatnou nevýhodu.

S headhuntingem je také spojené jisté etické dilema. Mnozí zaměstnavatelé ho totiž považují za sprosté „přetahování“ a „přeplácení“ kvalitních zaměstnanců, kterému je poměrně těžké se bránit. Zvláště pokud jde o menší firmy, které si nemohou dovolit platově konkurovat velkým podnikům. Na druhou stranu ale headhunting pomáhá zprostředkovat kvalitním zaměstnancům podmínky odpovídající jejich schopnostem a zkušenostem. Navíc zaměstnanec, který je v podniku, kde pracuje, spokojený, přece neodejde, když mu někdo nabídne „o pár stovek“ vyšší plat.