Podoba pracovní smlouvy je velmi důležitá a mnoho lidí na to zapomíná. Většinou podepíší cokoliv, jen aby dostali práci. Pokud zvítězíte ve výběrovém řízení, je vám zpravidla nabídnuto pracovní místo. Před nástupem do zaměstnání je třeba ale podepsat pracovní smlouvu. Pracovní smlouvu je třeba před vlastním podpisem důkladně prostudovat. Čtěte obzvláště pozorně informace, které jsou napsány nejmenším písmem, tam se mohou skrývat záludnosti.

Před uzavřením pracovní smlouvy

Před uzavřením pracovní smlouvy je zaměstnavatel povinen vás seznámit s právy a povinnostmi, které pro vás z pracovní smlouvy vyplývají, a s pracovními a v neposlední řadě i mzdovými podmínkami, za nichž máte práci konat. Pokud pracovní smlouva neobsahuje údaje o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen vás o nich ještě písemně informovat, a to nejpozději do jednoho měsíce od vzniku pracovního poměru. Informace musí obsahovat:

• jméno zaměstnance a název a sídlo zaměstnavatele, je-li právnickou osobou, nebo jméno a adresu zaměstnavatele, je-li fyzickou osobou,
• bližší označení druhu a místa výkonu práce,
• nárok na délku dovolené na zotavenou, popřípadě uvedení způsobu určování nároku na dovolenou,
• údaj o výpovědních dobách,
• údaj o mzdě a způsobu odměňování, splatnosti mzdy, termínu výplaty mzdy, místu a způsobu vyplácení mzdy,
• stanovení týdenní pracovní doby a rozvržení pracovní doby.

Co to je pracovní smlouva

Pracovní smlouva je nejčastějším způsobem vzniku pracovního poměru. Je to dvoustranný právní akt, to znamená, že je uzavřena mezi dvěma stranami, zaměstnavatelem a zaměstnancem. Zaměstnavatel je povinen uzavřít pracovní smlouvu písemně. Pokud se však jedná o sjednání pracovního poměru na dobu kratší než jeden měsíc, je povinen tak učinit jen, jestliže o to zaměstnanec žádá. O písemné vyhotovení si ale musíte říci. Není-li písemná forma pracovní smlouvy dodržena, porušil zaměstnavatel své povinnosti vyplývající ze zákoníku práce. Ovšem i ústně uzavřená pracovní smlouva je platná.

Máte právo žádat o změny a doplnění v předloženém návrhu.

Co by měla pracovní smlouva obsahovat

Pracovní smlouva nebo její přílohy, případně vnitrofiremní předpisy, by měly jasně definovat nejen místo výkonu práce, datum nástupu do zaměstnání, dobu trvání pracovního poměru, ale před podpisem byste měli mít jasně dánu náplň práce a měl byste znát způsob, podle kterého a v jaké výši budete odměňován.

Pokud má podnik kolektivní smlouvu, měl byste mít možnost se s ní také seznámit. V případě, že jste se seznámil se všemi podmínkami a souhlasíte s nimi, nic vám nebrání pracovní smlouvu podepsat.

Zapamatujte si o pracovní smlouvě

• musí být uzavřena písemně,
• v pracovní smlouvě nesmí chybět ­ druh práce, místo výkonu práce a den nástupu do práce,
• druh práce musí být specifikován zcela konkrétně,
• maximální zkušební doba smí činit tři měsíce,
• ještě než podepíšete pracovní smlouvu, pořádně si ji přečtěte a čtěte hlavně to, co je malými písmeny, tam se většinou skrývá to nejdůležitější.

Co nedělat

• Nepodepsat dohodu o ukončení pracovního poměru, pokud je skutečný důvod ukončení pracovního poměru takový, že máte právo na odstupné.
• Nenastupovat na dovolenou jen po ústní dohodě s vedoucím.

- red -

Boj o talenty

Uchazečů o práci je v dnešní době na pracovním trhu mnoho, počet talentů ale zůstává stále stejný. V boji o kvalitní mladé pracovníky vítězí firmy, které jsou v myslích uchazečů uloženy jako „prestižní zaměstnavatel“, a proto mu dají přednost před ostatními. Zaměstnavatelé se musí v této soutěži umět prodat stejně jako uchazeč u pohovoru. Co na tom, že ve firmě perfektně funguje systém práce s absolventy, nabízí zaměstnancům možnost dalšího vzdělávání či má propracovaný systém benefitů. Jakmile se o tom talenti nedozví, firma prohrává a ztrácí tak šanci zaměstnat ty nejlepší. To se může v budoucnu negativně projevit na konkurenceschopnosti firmy a výsledkem může být i její postupný úpadek.

Pověst zaměstnavatele

Prodat své přednosti ve vztahu k vlastním zaměstnancům, ať už stávajícím nebo potenciálním, pomáhá firmám právě zmiňovaný personální marketing. Ten ve své podstatě představuje použití marketingového přístupu v personální oblasti. Podstatný je zejména v úsilí o zformování a udržení potřebné pracovní síly. Ono úsilí se opírá o vytváření dobré zaměstnavatelské pověsti organizace. V celém personálním marketingu se tedy jedná o upoutání pozornosti lidí zvenčí i zevnitř na zaměstnavatelské kvality organizace. Hlavním cílem personálního marketingu je pak vytvoření předpokladů pro dlouhodobé zajištění kvalifikovaných a motivovaných zaměstnanců. Bez nich se prostě všech těch stanovených firemních cílů nedosáhne.

Externí a interní personální marketing

Personální marketing se tedy upírá dvěma směry, lze ho rozdělit na externí a interní. Hlavním úkolem externího personálního marketingu je oslovení a získání nových pracovníků. Interní personální marketing má naproti tomu za cíl vytvářet kvalitní podmínky pro práci zaměstnanců již přijatých. Někdy se interní a externí personální marketing mohou střetnout. Například když firma navenek prezentuje svůj moderní systém zaměstnaneckých benefitů tak, aby oslovila váhající zájemce o zaměstnání.

Jak správně zvolit

Na uchazeči pak už je, zda se nechá zlákat do firmy, která se snaží oslovit absolventy skrze rozličné kanály personálního marketingu (katalogy, specializované weby, přednášky, dny otevřených dveří atd.) nebo se sám vrhne do hledání a projde do hloubky weby všech vytipovaných zaměstnavatelů a zjistí, jak se v dané firmě daří zaměstnancům. I tady je však nutné ověřit si informace z více zdrojů,
nejlépe získat reference od stávajích či bývalých zaměstnaců. Asi se vám teď jeví tahle možnost dost náročná, ale v dnešní době existence sociálních sítí je vše na dosah.

-red-

Příprava jako základ úspěšné porady

Aby se tato setkání nestala pouhou ztrátou drahocenného času, je pro toho, kdo poradu vede, nutné se na ni odpovídajícím způsobem připravit. A nejen sebe. Na poradu by měli přijít připraveni všichni účastníci – musí vědět, o čem se bude jednat, jak dlouho to bude trvat a jaké jsou očekávání ohledně jejich zapojení.

Za špatné se dají považovat porady, které jsou v podstatě monologem nadřízeného. Nedej bože, aby veřejně kritizoval některé účastníky. Takový přístup je demotivující pro celý tým. Nezaměřujte se na to, co se špatně udělalo, ale na to, jak to příště udělat lépe. Aktivizujte členy týmu, nechte jim prostor pro vyjádření se ke všem bodům. Zaujměte spíše postoj určitého moderátora diskuze, který dá dostatek protoru všem zúčastněným. Takto dosáhnete toho, že všichni společně dojdou k novým nápadům, jak současný stav vylepšit. Z takové porady odejdou všichni spokojení a hlavně – motivovaní k další činnosti.

Pokud po vašich kolezích chcete nápady a skutečné názory, musíte vytvořit příjemnou atmosféru. Musí mít pocit, že je posloucháte a že přemýšlíte o tom, co říkají. Dejte jim najevo, že záleží na tom, co si myslí. Pokud se vám to podaří, ostatní budou mít dojem, že aktivní spoluprací mohou něco změnit, že mají jistý rozhodující vliv a o to víc se budou snažit.

Devatero rad pro efektivní porady

* Příprava: Je-li někdo na poradě a nikoli u své běžné práce, má mít k daným tématům co říct. Na poradu musí být jak její vedoucí, tak ostatní účastníci připraveni.

* Pomůcky: Poradu mohou ulehčit pomůcky, např. flip-chart, zpětný projektor, tabule, kopie materiálů, texty zákonů, apod. Velmi často jednotlivá oddělení mívají připravenou počítačovou prezentaci.

* Čas a místo: stanovte si čas pro trvání jednání a dodržujte jej. Stanovte přesně dobu trvání porady a čas přidělte také jejím tématům. Aby se udržela soustředěnost, celková doba by neměla přesáhnout hodinu a na jedno téma bohatě stačí 10-15 minut. Vše nad je již rozmělňování.

* Témata: Na strukturu, spád a čas dohlíží člověk pověřený vedením porady. Zahajuje, „vyvolává“ účastníky, upozorňuje na vypršení času, ukončuje. Nemusí to být nutně vedoucí ani stále týž člověk. Naopak, rotující funkce vedoucího porady dá každému zaměstnanci pocit důležitosti (i když by to třeba dotyčný nikdy nepřiznal).

* Cíle: jen tak si posedět a bezcílně mluvit je k ničemu. Porada se koná za určitým účelem – je třeba prodiskutovat několik (ideálně 3-10) záležitostí.

* Průběh: V průběhu jednání je třeba pozorně naslouchat, monitorovat mimoverbální komunikaci, podněcovat komunikaci (někdy i tlumit, není-li věcná), vytvářet klima otevřenosti.

* Rekapitulace: Při dlouhé diskusi je vhodné provést rekapitulaci, shrnutí pokroku v řešení, uvést vyřešené body a z nich vyplývající odpovědnost. V průběhu jednání by měl předsedající dělat dílčí závěry.

* Periodicita: Porady se nemusí konat pravidelně. Poradu vyhlašujte pouze tehdy, je-li k tomu důvod. Pravidelně by se měly konat jen výroční rekapitulační porady.

* Výstupy: Alespoň stručný závěr v bodech, hlavně co se týče termínů a osob, by měl vzniknout vždy. Mnoho firem zápis ukládá na webu, kam může nahlédnout třeba i člověk pracující z domova nebo ten, kdo si nějakou věc potřebuje připomenout. Výhodou takového „archivu“ je i to, že se můžeme vracet k závěrům, které jsme učinili nejen minulý týden, ale třeba před dvěma třemi měsíci.

–

Obě strany (vedení i pracovníci) přicházejí na poradu s nějakým očekáváním. Je důležité, aby při odchodu z porady měli velkou chuť tvořit hodnoty a udělat maximum pro úspěch celé firmy. Pro každého, kdo strávil jednu hodinu na poradě, by tento čas měl být přínosem minimálně tak stejným, jako kdyby jednu hodinu vymýšlel, co udělat proto, aby stále mohl být hrdý na to, že je právě v této firmě.

Představili jsme si několik tipů, jak zvládnout roli vedoucího porady. Nejdůležitější a nejužitečnější radou je ale fakt, že ostatní lidé přemýšlí úplně stejně jako vy. Při vedení porady tedy jednoduše dělejte to, co byste ocenili v pozici „normálního“ účastníka porady vy.

-red-

Chudé a bohaté kraje

Zjišťujeme-li průměrný plat absolventa vysoké školy v ČR, dopočítáme se téměř 29 900 Kč. Pokud se vám tato částka zdá víc než slušná, máte dobrý odhad. Nejásejte však předčasně!

Ve výši absolventského platu se mimo jiné odráží i místo, kde pracujete. Obecně známým faktem je, že v Praze si v průměru vyděláte mnohem více (někdy až o třetinu), než kdekoliv jinde. Na ruku zde dostanete více než 20 000 Kč. Špatně na tom ovšem nebudete ani na Plzeňsku, v Jihomoravském kraji a ve středních Čechách. Na druhou stranu mnohem menší částku (do 17 000 Kč) objevíte na výplatnici v Moravskoslezském, Olomouckém a Karlovarském kraji.

Jako absolventi vysoké školy si ale můžete gratulovat. V porovnání s maturanty dostanete cca o 30 % více a vedle vyučených absolventů na tom s platem budete dokonce o 41 % lépe.

Top absolventi

Nelekejte se, nejde o politickou propagandu. Po těch (minimálně třech) letech jste však už jistě stihli zjistit, že není absolvent jako absolvent. A to platí i pro platové ohodnocení. Nejvyhledávanější elitou jsou IT odborníci. Všichni šikovní správci sítí a programátoři tak nemusí mít o svoji budoucnost strach. Také pracovníci marketingu, analytici a projektanti nebudou na platech biti. Odjakživa žádaní jsou i absolventi technických oborů (stavařských, strojírenských a elektrotechnických). Lékaři a farmaceuti zpravidla též nemívají problém s nezaměstnaností.

Nejhůře jsou na tom naopak absolventi zemědělských a pedagogických oborů. Pro většinu z nich nebude z počátku lehké najít dobré místo ani slušný plat.

S čím zabodujete

Konečně se dostáváme i k vašim skutečným hodnotám a dovednostem. Smutné je, že o výši vašeho platu nerozhodují v první řadě. Jistě však nebudete překvapeni, že nejvyšší cenu má u absolventa praxe. Je to sice na pováženou, ale červený diplom vám při hledání práce pramálo pomůže. Naopak ti, kdo školu „flákali“ a pracovali během studia v oboru, kde si poté hledají práci, budou mít vše pravděpodobně mnohem snazší. Je to ovšem logické, jelikož podnik nemusí do nového zkušenějšího zaměstnance investovat tolik jako do nezkušeného premianta.

Váš potenciální zaměstnavatel dále jistě ocení vaši flexibilitu, ochotu dále se vzdělávat, jazykové dovednosti (hlavně anglické), dovednost jednat s lidmi, prezentovat se a reprezentovat a další soft skills. Proto si dejte na pohovoru obzvlášť záležet na tom, jak vystupujete, a nespoléhejte jen na diplom v kapse a oslnivé CV.

Kolik chtít

Existuje otázka, kterou vám při pohovoru položí na 99,9 %: „Jaký si představujete Váš nástupní plat?“ Pokud částka nebude uvedena již v inzerátu, měli byste mít odpověď připravenou. Rozhodně se nenechte zaskočit a zjistěte si veškeré dostupné informace. Nástupní plat závisí především na již zmíněném kraji, v němž práci hledáte, oboru, velikosti firmy a vaší praxi. Většinou je dobré volit zlatou střední cestu, hlavně se nebát říct svůj názor a umět jej odůvodnit.

Zaměstnavatelé jsou samozřejmě již předem rozhodnuti, kolik maximálně (i minimálně) vám měsíčně na účet připíší, ale při pohovoru si testují vaši připravenost a informovanost. Proto nepodceňujte přípravu na pohovor, máloco vás potom skutečně překvapí.

Zdroje:

podnikani.idnes.cz

zpravy.idnes.cz

www.novinky.cz

www.cas.sk

www.czsu.cz

www.finance.cz

www.mpsv.cz

www.lmc.cz

-red-

Angličtina je základ

Chybu rozhodně neudělá ten, kdo se rozhodne pro studium angličtiny, která si v průběhu času globálně vydobyla roli jakéhosi nepsaného standardu. Anglicky spolu často komunikují i lidé a společnosti z neanglicky mluvících zemí – například komunikace mezi obchodními partnery z Česka a Maďarska bude na 99 % probíhat anglicky.

Zaručeným způsobem, jak zvýšit své šance na uplatnění v rámci pracovního trhu, je nabídnout něco navíc. Převedeno do oblasti cizích jazyků to znamená, že jestliže většina lidí mluví anglicky, pak musíme – chceme-li být výjimeční – přinést něco navíc, v tomto případě znalost nějakého dalšího cizího jazyka. A tady stojí za to se zamyslet. Zatímco při volbě angličtiny jako prvního cizího jazyka není pochyb, volba druhého jazyka se může stát pěkným oříškem.

Uvažujete-li o studiu druhého jazyka čistě z profesních důvodů, pak je dobré zvážit několik faktorů, jako je zamýšlená oblast našeho uplatnění, geografické ukotvení naší země či počet lidí, kteří daný jazyk ovládají.

Opomíjená němčina

Vzhledem k zaměření naší ekonomiky, která se orientuje především na obchod s Německem se němčina jeví jako poměrně jasná volba. Řada českých firem intenzivně kooperuje s německými partnery a také řada německých firem rozvijí své aktivity přímo v ČR. Přesto zájem o studium němčiny v posledních letech upadá. To ostatně potvrzuje i tiskový mluvčí Česko-německé hospodářské komory Sebastian Holtgrewe, který týdeníku Respekt řekl: „Dobré znalosti němčiny dávají Čechům na pracovním trhu dlouhodobou jistotu, nechápu, proč se tady lidé německy přestávají učit.“ Tradiční místo němčiny jako druhého jazyka totiž na českých školách začínají zaujímat jazyky ze vzdálenějších destinací, jako je francouzština či španělština. Již zmiňovaný Holtgrewe to komentoval slovy: „Je to zvláštní. Vždyť přece s francouzštinou nebo španělštinou v Česku sotva najdete zaměstnání. Na českém trhu je více než čtyři tisíce německých dceřinných společností, které hledají lidi s dobrou znalostí jazyka, a ty začínají mít problémy.“

Můžete namítnout, že i v rámci německé firmy můžete uplatnit angličtinu. V případě pracovního procesu možná ano, ale německé kolegy jen stěží přesvědčíte, aby se během pauzy na kávu mezi sebou bavili anglicky jen proto, že neumíte německy. Krom důležitých sociálních vazeb si také bez znalosti němčiny uzavíráte možnost kariérního postupu, protože znalost němčiny je u vedoucích pozic v německých firmách nezbytná.

Další jazyky

Dalším jazykem, který se začíná postupně vracet do kurzu, je ruština. Není to jen kvůli kontaktům s Ruskem samotným, ale ruštinu je možné uplatnit při kontaktech s takřka všemi státy, které dříve spadaly do sovětské sféry vlivu.

Samostatnou kapitolu pak tvoří jazyky, kterými hovoří jen zlomek lidí. Nemusí přitom jít jen o  jazyky, po nichž je rostoucí poptávka, jako je čínština či arabština, ale v podstatě o jakýkoliv jazyk, který ovládá jen pár jednotlivců.

Konečně posledním důvodem pro studium určitého jazyka může být obchodní aktivita spojená s určitou konkrétní zemí. I zde sice platí, že můžete zkusit standardní angličtinu, ale kdo chce být na cizím trhu skutečně úspěšný a nespokojí se jen s formálními vazbami, měl by vládnout jazykem dané země.

—–

V textu jsou použity citace z článku Nein, nechceme němčinu (Respekt, 23. 9. 2009).

-red-

Obecná pravidla telefoního hovoru

Při telefonování existují jistá obecná pravidla bez ohledu na to, zdali jste volající nebo volaný. Tím nejdůležitějším je uvědomit si, že při komunikaci tváří v tvář předáváte řadu informací neverbálně výrazem ve tváři, posuňky a pohyby těla. Při telefonování o tuto podstatnou součást komunikace přicházíte a jste nuceni spolehnout se pouze na svůj hlas. Tomu je nutné přizpůsobit své chování. Je sice pěkné, když na něčí argument souhlasně pokýváte hlavou, ale v telefonním hovoru si z toho váš protějšek příliš nevezme. Je proto nutné věnovat značnou pozornost nejen obsahu sdělení, ale i jeho formě – mluvit jasně a zřetelně, používat spíše kratší věty, v případě delšího monologu dát hlasem najevo, že druhého posloucháte, v žádném případě neskákat druhému do řeči a tak dále.

Když někomu voláte

U telefonování existují dvě možnosti – buď někomu voláte vy, nebo někdo volá vám. Pokud jste volajícím vy, držte se těchto pravidel. První pravidlo se týká samotného vytáčení. Nechte telefon zvonit maximálně 20 či 25 vteřin. Je-li na druhé straně někdo přítomný, tak telefon zvedne. V opačném případě na druhé straně nikdo není, případně nemá čas (chuť) se s vámi bavit. V řadě firem jste rovněž po 20 vteřinách přepojeni na recepci nebo do hlasové schránky, takže si delším vytáčením stejně nepomůžete.

Na začátku hovoru se vždy představte svým jménem, a pokud jde o pracovní telefonát, tak i jménem společnosti. Dále uveďte důvod, proč voláte, případně doplňte osobu, s níž si přejete mluvit. Pokud víte, že je váš hovor na delší dobu, zeptejte se rovněž na to, jestli má volaná osoba čas.

Když zdárně překonáte předchozí nástrahy, tj. dovoláte se správné osobě, která má i dostatek času si vás v klidu vyslechnout, přejděte k tomu, že jasně, stručně a bez zbytečného balastu sdělíte, co potřebujete. Nevypravujte o stračkách tetičkách, kolezích, svém nabytém dni, nerozebírejte zeširoka, jak je těžké se do dané firmy dovolat, ale soustřeďte se jen na to, proč voláte.

Na závěr každého hovoru je pak slušností volanému poděkovat za jeho čas, případně vykonanou službu a rozloučit se.

Když někdo volá vám

V případě, kdy někdo volá nám, platí jedno základní pravidlo – představit sebe i firmu. Není nic horšího, než když voláte pracovně do firmy a po zvednutí telefonu se ozve: „Nóó“, „Anóó“, „Slyším“.  Konkrétní pořadí jména zaměstnance a firmy záleží na firemních zvyklostech a také umístění telefonu. Zpravidla však recepční bude začínat jménem firmy a pak teprve představí sebe (volajícího zajímá, jestli je ve správné firmě, nikoliv jak se jmenuje recepční). Naopak vedoucí oddělení ve své kanceláři do telefonu představí nejprve sebe a pak společnost (volajícího po přepojení/vytočení přímé linky zajímá, jestli už mluví s konkrétní osobou).

Dalším důležitým  pravidlem je vyslechnout si důvod, proč nám daný člověk volá. Opět není nic horšího, než když vám někdo dvě tři minuty zdůrazňuje, jak je vytížený, že na vás nemá čas, a nakonec se zeptá, co vlastně chcete.

Posledním pravidlem, které by měl volaný dodržovat, je zachovat příjemnou či neutrální náladu. Volající neví (a ani za to nemůže), že vás právě někdo vytočil k nepříčetnosti. V takovém rozpoložení telefon prostě nezvedejte – bude to lepší pro obě strany.

Možná se to nezdá, ale dodržování těchto jednoduchých zásad udělá z telefonování činnost příjemnější a snazší, a to pro všechny zúčastěné.

-red-

Mentoring

Mentoring představuje metodu, jak vést zaměstnance, profesně a sociálně je rozvíjet.  Zpravidla probíhá mezi dvěma osobami (mentorem a menteem) za účelem předávání zkušeností a rad.

Prvotním cílem mentoringu je integrace jedince do systému organizace, pomoc lépe poznat sebe a svůj potenciál. Jde zejména o podporu iniciativy, směrování a provázení osobním rozvojem a z toho vyplývající zvýšení efektivity práce zaměstnance.

Jak mentoring funguje

Mentoring funguje jako interakce mezi dvěma činiteli. Mentor, tedy osoba, která má předat dané zkušenosti a rady, je většinou starší, působí na konkrétním místě déle a má tudíž více zkušeností. Mentee může být nováček, který právě nastoupil do zaměstnání nebo byl přeložen z jiného místa v podniku. Tento vztah může fungovat jen tehdy, jsou-li obě strany nakloněny spolupráci a aktivně se mentoringu účastní.

Mentor by měl na menteeho působit jako inspirátor, zvyšovat jeho sebevědomí i výkon, podněcovat menteeho k profesionálnímu chování a dosahování cílů, být pro něj vzorem, informátorem a rádcem v oblasti fungování podniku, oporou v krizových situacích a podporou v kariérním růstu. Mentor je také často zapojen do hodnocení pracovního výkonu.

Důležitým momentem mentoringu je přínos pro obě strany. Mentoring nejen pomáhá menteemu aklimatizovat se, ale i menorovi obohatit se o nové náměty a postřehy. Tato metoda firemního vzdělávání tak zabraňuje stereotypu v podniku a napomáhá jeho rozvoji.

Kde se vzal mentoring

Možná si říkáte, že slovo mentor a mentoring je vám povědomé. Pokud znáte staré řecké báje, je vám jasné, odkud vítr vane. Slovo mentor totiž vychází z báje o Odysseovi. Když se Odysseus chystal do Trojské války, svěřil svou rodinu do péče Mentorovi. Ten měl za úkol nejen rodinu, zvláště děti, učit a vychovávat, ale také je vést k odpovědnosti a samostatnosti.

Pojem mentor se poté začal ve starověkém Řecku užívat pro označení přítele a zkušeného rádce, který pomáhá svému svěřenci v rozvoji. A tak vznikl náš mentoring.

Koučink

Není náhodou, že mnoho z nás má pojem koučink (koučing, coaching nebo koučování) spojený se sportem. Tato metoda podnikového vzdělávání má totiž s koučováním ve sportu mnoho společného. Kouč by měl vést jedince k objevování zdrojů sám v sobě a zvyšovat tak jeho motivaci k výkonu. „Soustavná příprava“, jak by se dal coaching z angličtiny přeložit, dnes představuje jednu z nejvyužívanějších metod vzdělávání a rozvíjení zaměstnance.

Cílem koučinku je podpořit pracovníka v jeho samostatnosti a kompetentnosti k výkonu práce. Koučink má ale pozitivní vliv i na vyšší spokojenost zaměstnanců v práci a atmosféru celé firmy.

Hlavním znakem koučinku je důvěra ve schopnost samostatnosti a zodpovědnosti pracovníků. Koučink počítá s myšlenkou, že mozek funguje jako stroj, který lze vhodným naprogramováním nastavit tak, aby fungoval samostatně a spolehlivě.

Koučink je možné využít jak pro jednotlivce, tak pro skupiny zaměstnanců nebo celou organizaci. Nejčastěji koučují a jsou koučováni vyšší a střední manažeři. Není však výjimkou, že metoda koučování je aplikována také u řadových zaměstnanců.

Jak koučink funguje

Prioritním úkolem kouče je naučit zaměstnance, co je možné, proveditelné a vhodné. Jde tedy především o to, aby si pracovník udělal „jasno“. Základem je objevit možnosti, jak dosahovat stanovených cílů a překonat překážky, které se mohou objevit. Kouč nejen informuje pracovníka, ale snaží se mu pomoci s řešením případných problémů v reálném pracovním výkonu. Kouč tedy nezastává roli vzdělavatele jako takového, ale spíše působí jako rádce, pomocník a průvodce.

Výsledkem koučinku by měl být stav zaměstnance, kdy je schopen koordinovat (koučovat) nejen sám sebe, ale i ostatní.

Kde se koučink vzal

Koučink se vyvinul v 60. letech 20. století z humanistické psychologie a psychoterapie. Humanistická psychologie považuje člověka za osobnost schopnou neustálého rozvoje a růstu. Za zakladatele jsou považováni Timothy Gallwey a John Whitmore.

Další metody firemního vzdělávání

I když jsou koučink a mentoring nejrozšířenějšími metodami rozvoje jedince v podniku, existují i další způsoby, jak na zaměstnance působit.

Často používanou metodou je tutoring, který je určený především pro vzdělávání skupin, kde tutor je v pozici experta a žák představuje nováčka, který si osvojuje především technické a metodické dovednosti.

Významným způsobem, jak se něco ve firmě naučit, je také asistování, tedy pomoc asistenta zkušenějšímu kolegovi. Při této činnosti asistent přebírá pracovní postupy odborníka a následně je aplikuje při své práci.

Hojně využívanými, zvláště mezi studenty, jsou stáže. Ty jsou jakýmsi dlouhodobým studijním pobytem na určitém pracovišti, u zaměstnanců konkrétního podniku podobném tomu, na kterém běžně vykonávají svou pracovní činnost. Více o stážích se dozvíte například na www.staze.cz.

Další metodou, která pomáhá jedinci zmapovat pracovní prostředí a osvojit si pracovní postupy, je rotace práce. Pracovník v tomto případě prochází tzv. „kolečkem“, při němž střídá pobyt na různých pracovních místech.

Doplňkovou metodou rozvíjení pracovníků jsou konzultace, tzv. counselling, které probíhají mezi odborníky na stejné úrovni a napomáhají hledat nová řešení problémů a inspirovat se pro další pracovní činnost. Counselling může také mít podobu poradenského procesu mezi counsellorem a klientem (pracovníkem) za účelem vyřešení nějakého problému klienta. Znakem counsellingu je skutečnost, že zpravidla probíhá jednorázově.

Zdroje:

• http://www.koucing.kvalitne.cz/coaching.html
• http://www.coachingworld.cz/co-je-koucink
• http://www.cpkp.cz/mentoring/index.html
• Tureckiová, M. Řízení a rozvoj lidí ve firmách. Praha: Grada Publishing, a.s., 2004. ISBN 80-247-0405-6