Co zaujme personalistu na uchazeči

Představte si, že jste šelmou v divoké přírodě a máte neskutečný hlad.  A nehledáte nejen něco… všude je potencionální potrava… kořínky, ovoce… ale o to vám nejde… vy chcete něco pořádného, něco, co vás zasytí, co dokáže uspokojit vaše chuťové buňky… Potřebujete pořádné „maso“…

A takovéto pocity zažívá personalista při hledání uchazeče na volné místove své společnosti. Nechceme jen tak někoho. Chceme ty nejlepší, ty, o kterých víme, že je musíme chytnout a nepustit. Ty, kteří jsou tou nejlepší potravou pro nenasytné oko personalisty. A kdo jsou ti nejlepší? Jak vůbec poznat, zda jste to vy, nebo se budete zdát pouhým kořínkem pro masožravou šelmu?

Je to jednoduché… každý může být tou pravou potravou. Každý z vás může být tím, co personalisté chtějí. Tím nejzáviděníhodnějším úlovkem. Jde jen o to zaujmout, jde o to zaútočit na ta místa, která mají být u pohovoru dotčena. V duchu si každý myslí, že on je ten nejlepší, který by měl být přijat. I když mnohokráte nedokáže vlastně definovat, proč by tím nejlepším měl být vla­stně on. Většina uchazečů není schopna se přizpůsobit vážnosti situace. Je třeba si uvědomit, že každý pohovor, který absolvujete, vám může jednou provždy změnit život. Není to jen nepříjemné sezení s partou cizích lidí, kteří se vás ptají, čeho chcete dosáhnout za 5 let. Je to vaše brána do nového světa a mnohdy být přijat je mnohem jednodušší, než přijat nebýt.

Jde jen o to vědět, jak na to. Bez nadsázky je vstupní pohovor z 50 % o vzájemných sympatiích.Což je samozřejmě vysoká pravděpodobnost, že se zalíbíte, ale i veliká pravděpodobnost, že na první pohled plný počet bodů nezískáte. To, co ovlivní váš možný nástup v té či které společnosti, není jen samotná prezentace na místě, ale všechny  faktory, které v konečném důsledku mají za následek jediný verdikt. ANO, či NE.

Ještě než se pohovoru účastníme, je třeba důsledně poslouchat všechny rady a upozornění personalisty. Často mohou sdělit důležité informace, které bychom později postrádali. Ať už například webové stránky společnosti, kde se o práci ucházíte, nebo cesta jak se do firmy dostat, či jména osob, ke kterým se máte hlásit. Nepozorností můžete tato důležitá fakta přeslechnout a později zbytečně litovat.

Takže pokud jste dbali všech doporučení, která vám byla sdělena (nejčastěji v telefonické formě), tak jste pravděpodobně úspěšně našli firmu, ve které se máte ucházet o zaměstnání. Při troše štěstí jste se dostavili na tu správnou hodinu a jste vyzváni ke vstoupení do jámy lvové, tedy do kanceláře či zasedací místnosti, kde už vás čeká personalista, či celá „trestná porota“ složená z těch, kteří v příštích minutách rozhodnou o vaší budoucnosti.

Jelikož člověk přece jen vnímá nejdříve okem, lze tento první moment seznámení podpořit vhodně zvoleným oblečením.Nemyslím tím společenskou róbu, ale jsem čerstvý vysokoškolák, takže všem ukážu, že si dokážu vyžehlit košili a vzít si sako, byť ho mám už od maturity..Pořád lepší sako starší 5 let než mikina s kapucí, ve které byl ještě včera odpoledne potkan, nejlépe s nápisem I hate universe či Want throw up. Je to stejné, jako když přijde milá slečna na pohovor, ale v džínách a v tričku I love my boyfriend. Sice jí to můžeme všichni závidět, ale pro mne jako personalistu je toto znamení, že slečna díky svému příteli nemá čas se zaměřit na přípravu k pohovoru do budoucího zaměstnání.

Takzvaný „haló efekt“ dokáže mnohé. Zkuste se připravit na to, že si vás prohlédnou od hlavy až k patě, a to několikrát. Nejenom oblečení, ale i čisté boty, nehty a umyté vlasy… U slečen platí, že méně make-upu znamená více a oranžové fleky po obličeji moc parády nenadělají.

Na pohovor dojděte připravení, aby vás nemohlo nic zaskočit. Mějte připravený vytištěný životopis, popřípadě kalkulačku a psací potřeby.

Představme si, že jste se právě dostavili. Nejdůležitější je mile a hlasitě pozdravit. Hlasitě proto, ať je vidět, že nejste nesmělí, ušlápnutí a tedy do dravého života společnosti nepoužitelní. Zdravte vždycky při vstupu do místnosti, pokud jsou tam nějací lidé. Nikdy nemůžete vědět, že když procházíte přes kopírovací místnost, že ten, kdo v ní zrovna kopíruje, není váš budoucí nadřízený a ten, kdo na chodbě utírá zem, není generální ředitel, který jen rozlil kávu.

Při bližším kontaktu poté s pozdravem podávejte ruku a dívejte se zdravenému do očí. Důležité je, JAK ruku podáte. Snad každý už slyšel o haptice. Haptika je součástí oboru psychologie, věda, zabývající se zkoumáním podání ruky. Ruku podejte přímo, ne dlaní nahoru, to značí podřazenost, ne dlaní dolů, to souvisí s nadřazeností. Pevně stiskněte, nejhorší jsou podání ruky styl „leklá ryba“. Takovéto uchazeče z 80% odepisuji! Nejhorší kombinace potom nastává, když člověk neumí hlasitě pozdravit, nepodívá se do očí a ruku podá jako by mu nepatřila.

I když je to těžké, zkuste působit vyrovnaně a sebevědomě. Vím, že to asi nepůjde stoprocentně, ale dejte všechny své síly do toho, abyste se usmívali a působili mile. Nervózní, zamračení uchazeči jsou velice těžkým oříškem. Také připojte narovnaná záda. Člověk, který je nejistý, se často hrbí, jako by se choulil sám do sebe.

Po představení dochází k samotné fázi pohovoru. Pokud jste vyzváni k tomu, abyste se posadili, vyčkejte, až si sedne nejvýše postavená osoba v místnosti. Většinou jsou vám již z představování všichni známi, takže to nebude těžké rozlousknout. Po usazení sundejte z klína kabelky, slohy,  ať máte v průběhu pohovoru „volné ruce“ a vypněte telefony, pokud jste to neučinili již dříve. Každý personalista je do jisté míry psycholog, a proto by nebylo od věci si přečíst pár článků z oboru psychologie, jak se u pohovoru chovat, zejména jak mít položené ruce, co s nohama. Má osobní rada. NEKŘIŽTE! Když křížíte nohy či ruce, znamená to, že si děláte obraný val. Nedělejte! Buďte otevření a pozorně naslouchejte, co druhá strana hovoří, jen tak budete schopní poté reagovat na případné dotazy.

U toho se nezapomínejte usmívat a popřípadě občas pokývněte, čímž dáte hovořícímu najevo, že  jste účastní. Nezapomínejte na to, že Vás celou dobu pozorně sledují. Mě jako personalistu vždycky potěší, že si věci nevyprávím sama pro sebe, ale že je na druhé straně někdo, kdo skutečně poslouchá. Když vám něco není jasné, klidně se ptejte, prokážete tím svůj skutečný zájem a také dostatek inteligence, pokud bude otázka k věci. Vždycky upoutáte, když budete mluvit pomalu, rozvážně a jasně specifikujete své dotazy a požadavky.

Nejhorší odpověď, kterou u pohovoru můžete dát, je: „NEVÍM“ . Ať už jste dotázáni na výši platu, na vaši představu o budoucnosti, či vašem případném postupu ve firmě. Vždycky je dobré mít připravenou univerzální odpověď, vědět, čeho chcete dosáhnout. Vždycky zaujme člověk, který má jasné pracovní plány. Nikdy neříkejte, že chcete práci maximálně na rok. Je dokázáno, že po půl roce se teprve zaměstnavateli pomalu začnou vracet vstupní náklady na zaměstnance a přijmout někoho, s kým nemůžete počítat do budoucna, se nevyplácí.

V případě, že zvládnete s úsměvem odpovědět na všechny otázky, už většinou dokážete vytušit, jaký dojem jste udělali. Po ukončení „výslechu“ vám jistojistě poděkujeme za účast a postavení osoby, která vedla pohovor, značí, že vše máte za sebou. Tedy ještě nezapomenout poděkovat, potřást rukou a s úsměvem se rozloučit. A pak už jen zbývá vyčkávat na vyřčený ortel, který vám bude sdělen většinou do týdne. I když se chováte a jednáte dle svého nejlepšího vědomí a svědomí a výsledek se nerovná úspěchu, nehovoří to nic o vašich případných kvalitách, průvan z jedněch zavíraných dveří vám totiž otevírá dveře další…

L. Č.