Psychologické testy

Stále častěji se v rámci výběrového řízení setkáváme s tzv. „psychotesty“.  Tyto psychologické diagnostické metody poskytují zaměstnavateli informace o osobnostních vlastnostech uchazeče, o jeho povahových rysech, předpokladech, ale i určitých schopnostech. Umožňují posoudit, pro jakou práci a funkci se testovaná osoba hodí více, pro jakou méně. Pomáhají odhalit její růstový potenciál, silné i slabé stránky. Většina těchto metod umožňuje objektivní a měřitelné srovnávání testovaných osob vzhledem k vybraným kritériím.

Psychologické testy – to je velmi široký pojem. Spadají sem výkonnostní testy, ale i testy osobnostní, které odhalují naši emocionalitu, vztah k lidem, odolnost vůči psychické zátěži a mnohé další.
S jakými testy se můžete setkat konkrétně?

Osobnostní testy
Velmi často jsou při přijímacím řízení používány dotazníkové testové metody. Ty jsou založeny na subjektivních výpovědích testované osoby o jejích vlastnostech, citech, postojích, názorech, zájmech, o způsobech, jak v určitých situacích reaguje a jedná apod.
Konkrétním příkladem často používaného osobnostního dotazníku je 16 PF. V současnosti se používá již páté vydání tohoto obecně známého nástroje rozšířeného po celém světě. Dotazník se používá při zjišťování osobnostních charakteristik. Pokouší se odhalit vaši zásadovost, snivost, živost, uzavřenost, soběstačnost, dominanci, emocionální stabilitu, perfekcionismus, tenzi, otevřenost ke změnám a další. V oblasti tzv. lidských zdrojů se 16 PF osvědčil zejména k přesnému stanovení osobnostního profilu pro nejrůznější typy povolání.

Dalším oblíbeným nástrojem testování osobnosti, zvláště v oblasti personální, je Bochumský osobnostní dotazník – BIP. Ten je zaměřen na posouzení profesních předpokladů, které jsou rozhodující pro úspěch v zaměstnání.  Zkoumána je motivace k výkonu, motivace k vedení, svědomitost, flexibilita, rozhodnost, orientace na tým, schopnost prosadit se, emocionální stabilita, odolnost vůči zátěži, sebevědomí a další.
Zvláštní kategorií osobnostních testů jsou projektivní metody, které se snaží minimalizovat kontrolu testované osoby. Patří sem například různé kresebné testy (Test stromu, Test postavy) nebo testy manipulační (Pyramidový barvový test).

Testy strategie zvládání stresu
Stále častěji, zvlášť v některých profesích se můžeme setkat i s testy odhalujícími schopnost reagovat ve stresových situacích. Jednou z takových metod je Strategie zvládání stresu – SVF 78. Ta umožňuje diagnostikovat škálu způsobů, kterými jedinec reaguje na zátěžové situace (například podhodnocování situace, odklon od problému, náhradní uspokojení, kontrola situace, kontrola reakcí, únik, rezignace, sebeobviňování…). Čas k vyplnění tohoto dotazníku není omezený, obvykle ale trvá 10 -15 minut.
Často je používán i  Zátěžový test regulace kognitivních procesů – NQ-S. V oblasti personální práce je využíván k posuzování způsobilosti k výkonu psychicky náročnějších profesí, které vyžadují větší odolnost vůči zátěži. Test je zadáván prostřednictvím počítače. Výsledek je ovlivněn individuálními charakteristikami pozornosti a paměti a schopností regulovat myšlenkové procesy ve dvou nestejně náročných situacích. Tento test je časově náročnější a trvá přibližně 45 minut.

Rozhovor
Součástí každého přijímacího řízení je rozhovor. Cílem psychologického rozhovoru tady bývá ověření závěrů získaných předchozím testováním a odehrává se obvykle až po všech ostatních testech. Setkáváme se i s rozhovorem, který má prověřit naše komunikační nebo jazykové dovednosti.  Tady je často nejdůležitějším ukazatelem celkový dojem. Více než kdekoli jinde, se tu projeví i osobnost tazatele, vzájemné sympatie apod.

Několik tipů, jak na psychologické testy
Počet psychometrických metod, které mohou být při výběrovém řízení použity je obrovský. Konkrétně se na ně připravit proto prakticky není možné. Přesto vám může pomoci, pokud si alespoň nějaký test zkusíte „nanečisto“. Na našem trhu je v současné době celá řada titulů, kde se můžete s některými psychodiagnostickými metodami podrobněji seznámit. Získáte tak představu o tom, co vás čeká a při testování „naostro“ budete jistější. Nemusí přitom vůbec vadit, že se při výběru setkáte s testem jiným, než který jste si už vyzkoušeli. Pokud ale máte tu možnost, zkuste nejprve zjistit, s jakým typem testů se u konkrétního přijímacího řízení setkáte.

Při psychologických testech, zejména při těch výkonnostních, se víc, než kdekoli jinde, projeví vaše únava. Základním předpokladem pro úspěch je proto dostatečný spánek. Pokud je to jen trochu možné, nechtějte je absolvovat po noční směně nebo bouřlivém večírku.

Spektrum psychodiagnostických metod, používaných pro výběr zaměstnanců, je velmi široké. Každá z nich je trochu jiná. Některé jsou časově omezené, jiné ne. V některých je pouze jedna správná odpověď v jiných testech mohou být správné všechny. Při vyhodnocování může být důraz kladen na rychlost (kam až jste se ve vyplňování dostali) nebo na kvalitu, často je v úvahu bráno obojí. Někdy mohou být body za špatné odpovědi odečítány, jindy ne. Je proto důležité vědět, co přesně je od vás požadováno. Pokud si nebudete jistí, nebojte se zeptat. Raději se dvakrát zeptat, než to jednou zkazit.

Připomeňme si také jedno známé pravidlo: Pokud jste omezeni časem a není to vyloženě požadováno, nezdržujte se u jedné otázky příliš dlouho. Raději se k otázce vraťte později, ať zbytečně neztrácíte drahocenný čas.

U metod zkoumajících osobnost je lepší jednat přirozeně, odpovídat pravdivě. Snad žádná z psychodiagnostických metod nemá „absolutní platnost“. Testování bývá komplexní, složené z několika různých testů, nebo alespoň různých otázek na konkrétní testovanou oblast. Je proto velmi obtížné „uhlídat se“ ve všech bodech. Rozpor, který se pak při vyhodnocování pravděpodobně projeví, bývá hodnocen hůře, než ne zcela vhodná odpověď. Někdy vás může z dalšího výběru rovnou vyřadit. Ve většině dotazníkových osobnostních testů se objevuje i tzv. „lži skóre“, které má odhalit případnou snahu „dělat se lepším“. Je proto lepší odpovídat upřímně.

Je třeba dát si pozor i na formulaci některých otázek. V testech se často objevují tvrzení typu: „Netrpívám pocity viny.“ Lidé v situaci, kdy se cítí pod tlakem, často odpovídají v souladu s běžným používáním jazyka „ne“ (ve smyslu ne, netrpím). Při vyhodnocování je však „ne“ interpretováno jako nesouhlas s uvedeným tvrzením (ne, nesouhlasí; pocity viny trpívám).
L. K.