Nepodceňujte přípravu

I sebelepší obsah prezentace může zkrachovat na nepřipraveném řečníkovi. Odpovězte si na otázky, co, jak, komu a kde budete prezentovat a přizpůsobte tomu svou prezentaci. Navazujte na úroveň vědomostí posluchačů.

Dobře si naplánujte, jak bude prezentace dlouhá a co případně můžete vypustit při nedostatku času. Hlavní je dokončit myšlenku. S délkou přednášky buďte střídmí (hodina v kuse je maximum). Dobré je vyzkoušet si prezentaci nanečisto a ještě lepší přímo na místě, kde bude probíhat.

Nepřehánějte to s odbornými termíny a cizími slovy, ale na druhou stranu ani příliš nezjednodušujte (přece jen před Vámi nesedí děti). Nezabíhejte do oblastí, v nichž se nevyznáte. Není sice hřích říct „nevím“ (pokud tedy víte, kde nebo u koho odpověď hledat), ale nesmíte tak odpovídat příliš často.

Buďte srozumitelní

Začněte oslovením a pozdravem. Motivujte své publikum k zájmu a pozornosti. Uveďte na začátku prezentace, co je jejím obsahem a k čemu jim bude prospěšná. Používejte jednoduché, na sebe navazující věty.

Během přednášky upozorňujte, jak mohou spolupracovníci následující vědomosti využít v praxi. Naše pozornost je silně ovlivňována asociacemi, proto zmiňujte souvislosti a zasazujte řečené do kontextu. Držte se zlatého pravidla tří: co je opravdu důležité, zopakujte během své řeči třikrát. Pamatujte na to, že nejvíce se posluchači soustředí na začátku a na konci výuky. Přizpůsobte tomu svůj přednes a nezapomínejte na závěrečné shrnutí.

Vymezte si aspoň minimální čas po skončení prezentace pro případné dotazy a diskuzi. Nezapomeňte svým posluchačům poděkovat za pozornost.

Na vzhledu záleží!

Připravte si prezentaci tak, aby byla co nejzajímavější. Velmi efektní je doplnění přednášky některým z počítačových prezentačních programů, videem, animací, názornými ukázkami či možností vyzkoušet si vše v praxi. Originalita je základem úspěchu. Využijte svých předností. Máte smysl pro humor? Pak přidejte k lepšímu krátký vtípek (je-li to samozřejmě vhodné). Rádi fotíte? Pak použijte vaše fotky jako pozadí prezentace. Kreativitě se meze nekladou.

Nezapomínejte i na svůj vzhled. Buďte reprezentativní – vhodný oděv, účes a doplňky působí seriózně. Samozřejmě vše přizpůsobte prostředí. Pokud jste v práci zvyklí nosit trička a džíny, stačí, když tričko vyměníte za košili. Snažte se být výjimeční, ale ne vtíravým způsobem (zapomeňte na křiklavé barvy, hluboké výstřihy či extravagantní účesy a make-up, pokud nechcete být pro smích).

Upoutejte pozornost

Dávejte si pozor na intonaci hlasu. Snažte se střídat melodii, tempo a dělejte pomlky. Mluvte přímo k posluchačům, komunikujte. I letmý oční kontakt dokáže divy. Nezapomínejte klást kontrolní otázky, které nepřecházejte bez odpovědi. Pokud používáte zároveň elektronickou prezentaci, snažte se spíše doplňovat text než pouze číst to, co posluchači vidí.

Je-li to možné, snažte se navodit co nejpříjemnější prostředí bez rušivých i utlumujících vlivů, jako je například zvonění telefonu, šero, špatná akustika či vydýchaný vzduch.

Pohybujte se, je-li kam, upoutáte tak na sebe pozornost.

Věřte si!

Byli jste vybráni, protože se máte o co podělit. Nebojte se být středem pozornosti, ostatně od toho tu právě jste, abyste učili ostatní. Zdravá dávka sebevědomí podtrhne váhu toho, co říkáte. Zakřiklého „ťunťu“ nikdo poslouchat nebude.

- red -

Obecná pravidla telefoního hovoru

Při telefonování existují jistá obecná pravidla bez ohledu na to, zdali jste volající nebo volaný. Tím nejdůležitějším je uvědomit si, že při komunikaci tváří v tvář předáváte řadu informací neverbálně výrazem ve tváři, posuňky a pohyby těla. Při telefonování o tuto podstatnou součást komunikace přicházíte a jste nuceni spolehnout se pouze na svůj hlas. Tomu je nutné přizpůsobit své chování. Je sice pěkné, když na něčí argument souhlasně pokýváte hlavou, ale v telefonním hovoru si z toho váš protějšek příliš nevezme. Je proto nutné věnovat značnou pozornost nejen obsahu sdělení, ale i jeho formě – mluvit jasně a zřetelně, používat spíše kratší věty, v případě delšího monologu dát hlasem najevo, že druhého posloucháte, v žádném případě neskákat druhému do řeči a tak dále.

Když někomu voláte

U telefonování existují dvě možnosti – buď někomu voláte vy, nebo někdo volá vám. Pokud jste volajícím vy, držte se těchto pravidel. První pravidlo se týká samotného vytáčení. Nechte telefon zvonit maximálně 20 či 25 vteřin. Je-li na druhé straně někdo přítomný, tak telefon zvedne. V opačném případě na druhé straně nikdo není, případně nemá čas (chuť) se s vámi bavit. V řadě firem jste rovněž po 20 vteřinách přepojeni na recepci nebo do hlasové schránky, takže si delším vytáčením stejně nepomůžete.

Na začátku hovoru se vždy představte svým jménem, a pokud jde o pracovní telefonát, tak i jménem společnosti. Dále uveďte důvod, proč voláte, případně doplňte osobu, s níž si přejete mluvit. Pokud víte, že je váš hovor na delší dobu, zeptejte se rovněž na to, jestli má volaná osoba čas.

Když zdárně překonáte předchozí nástrahy, tj. dovoláte se správné osobě, která má i dostatek času si vás v klidu vyslechnout, přejděte k tomu, že jasně, stručně a bez zbytečného balastu sdělíte, co potřebujete. Nevypravujte o stračkách tetičkách, kolezích, svém nabytém dni, nerozebírejte zeširoka, jak je těžké se do dané firmy dovolat, ale soustřeďte se jen na to, proč voláte.

Na závěr každého hovoru je pak slušností volanému poděkovat za jeho čas, případně vykonanou službu a rozloučit se.

Když někdo volá vám

V případě, kdy někdo volá nám, platí jedno základní pravidlo – představit sebe i firmu. Není nic horšího, než když voláte pracovně do firmy a po zvednutí telefonu se ozve: „Nóó“, „Anóó“, „Slyším“.  Konkrétní pořadí jména zaměstnance a firmy záleží na firemních zvyklostech a také umístění telefonu. Zpravidla však recepční bude začínat jménem firmy a pak teprve představí sebe (volajícího zajímá, jestli je ve správné firmě, nikoliv jak se jmenuje recepční). Naopak vedoucí oddělení ve své kanceláři do telefonu představí nejprve sebe a pak společnost (volajícího po přepojení/vytočení přímé linky zajímá, jestli už mluví s konkrétní osobou).

Dalším důležitým  pravidlem je vyslechnout si důvod, proč nám daný člověk volá. Opět není nic horšího, než když vám někdo dvě tři minuty zdůrazňuje, jak je vytížený, že na vás nemá čas, a nakonec se zeptá, co vlastně chcete.

Posledním pravidlem, které by měl volaný dodržovat, je zachovat příjemnou či neutrální náladu. Volající neví (a ani za to nemůže), že vás právě někdo vytočil k nepříčetnosti. V takovém rozpoložení telefon prostě nezvedejte – bude to lepší pro obě strany.

Možná se to nezdá, ale dodržování těchto jednoduchých zásad udělá z telefonování činnost příjemnější a snazší, a to pro všechny zúčastěné.

-red-

Mentoring

Mentoring představuje metodu, jak vést zaměstnance, profesně a sociálně je rozvíjet.  Zpravidla probíhá mezi dvěma osobami (mentorem a menteem) za účelem předávání zkušeností a rad.

Prvotním cílem mentoringu je integrace jedince do systému organizace, pomoc lépe poznat sebe a svůj potenciál. Jde zejména o podporu iniciativy, směrování a provázení osobním rozvojem a z toho vyplývající zvýšení efektivity práce zaměstnance.

Jak mentoring funguje

Mentoring funguje jako interakce mezi dvěma činiteli. Mentor, tedy osoba, která má předat dané zkušenosti a rady, je většinou starší, působí na konkrétním místě déle a má tudíž více zkušeností. Mentee může být nováček, který právě nastoupil do zaměstnání nebo byl přeložen z jiného místa v podniku. Tento vztah může fungovat jen tehdy, jsou-li obě strany nakloněny spolupráci a aktivně se mentoringu účastní.

Mentor by měl na menteeho působit jako inspirátor, zvyšovat jeho sebevědomí i výkon, podněcovat menteeho k profesionálnímu chování a dosahování cílů, být pro něj vzorem, informátorem a rádcem v oblasti fungování podniku, oporou v krizových situacích a podporou v kariérním růstu. Mentor je také často zapojen do hodnocení pracovního výkonu.

Důležitým momentem mentoringu je přínos pro obě strany. Mentoring nejen pomáhá menteemu aklimatizovat se, ale i menorovi obohatit se o nové náměty a postřehy. Tato metoda firemního vzdělávání tak zabraňuje stereotypu v podniku a napomáhá jeho rozvoji.

Kde se vzal mentoring

Možná si říkáte, že slovo mentor a mentoring je vám povědomé. Pokud znáte staré řecké báje, je vám jasné, odkud vítr vane. Slovo mentor totiž vychází z báje o Odysseovi. Když se Odysseus chystal do Trojské války, svěřil svou rodinu do péče Mentorovi. Ten měl za úkol nejen rodinu, zvláště děti, učit a vychovávat, ale také je vést k odpovědnosti a samostatnosti.

Pojem mentor se poté začal ve starověkém Řecku užívat pro označení přítele a zkušeného rádce, který pomáhá svému svěřenci v rozvoji. A tak vznikl náš mentoring.

Koučink

Není náhodou, že mnoho z nás má pojem koučink (koučing, coaching nebo koučování) spojený se sportem. Tato metoda podnikového vzdělávání má totiž s koučováním ve sportu mnoho společného. Kouč by měl vést jedince k objevování zdrojů sám v sobě a zvyšovat tak jeho motivaci k výkonu. „Soustavná příprava“, jak by se dal coaching z angličtiny přeložit, dnes představuje jednu z nejvyužívanějších metod vzdělávání a rozvíjení zaměstnance.

Cílem koučinku je podpořit pracovníka v jeho samostatnosti a kompetentnosti k výkonu práce. Koučink má ale pozitivní vliv i na vyšší spokojenost zaměstnanců v práci a atmosféru celé firmy.

Hlavním znakem koučinku je důvěra ve schopnost samostatnosti a zodpovědnosti pracovníků. Koučink počítá s myšlenkou, že mozek funguje jako stroj, který lze vhodným naprogramováním nastavit tak, aby fungoval samostatně a spolehlivě.

Koučink je možné využít jak pro jednotlivce, tak pro skupiny zaměstnanců nebo celou organizaci. Nejčastěji koučují a jsou koučováni vyšší a střední manažeři. Není však výjimkou, že metoda koučování je aplikována také u řadových zaměstnanců.

Jak koučink funguje

Prioritním úkolem kouče je naučit zaměstnance, co je možné, proveditelné a vhodné. Jde tedy především o to, aby si pracovník udělal „jasno“. Základem je objevit možnosti, jak dosahovat stanovených cílů a překonat překážky, které se mohou objevit. Kouč nejen informuje pracovníka, ale snaží se mu pomoci s řešením případných problémů v reálném pracovním výkonu. Kouč tedy nezastává roli vzdělavatele jako takového, ale spíše působí jako rádce, pomocník a průvodce.

Výsledkem koučinku by měl být stav zaměstnance, kdy je schopen koordinovat (koučovat) nejen sám sebe, ale i ostatní.

Kde se koučink vzal

Koučink se vyvinul v 60. letech 20. století z humanistické psychologie a psychoterapie. Humanistická psychologie považuje člověka za osobnost schopnou neustálého rozvoje a růstu. Za zakladatele jsou považováni Timothy Gallwey a John Whitmore.

Další metody firemního vzdělávání

I když jsou koučink a mentoring nejrozšířenějšími metodami rozvoje jedince v podniku, existují i další způsoby, jak na zaměstnance působit.

Často používanou metodou je tutoring, který je určený především pro vzdělávání skupin, kde tutor je v pozici experta a žák představuje nováčka, který si osvojuje především technické a metodické dovednosti.

Významným způsobem, jak se něco ve firmě naučit, je také asistování, tedy pomoc asistenta zkušenějšímu kolegovi. Při této činnosti asistent přebírá pracovní postupy odborníka a následně je aplikuje při své práci.

Hojně využívanými, zvláště mezi studenty, jsou stáže. Ty jsou jakýmsi dlouhodobým studijním pobytem na určitém pracovišti, u zaměstnanců konkrétního podniku podobném tomu, na kterém běžně vykonávají svou pracovní činnost. Více o stážích se dozvíte například na www.staze.cz.

Další metodou, která pomáhá jedinci zmapovat pracovní prostředí a osvojit si pracovní postupy, je rotace práce. Pracovník v tomto případě prochází tzv. „kolečkem“, při němž střídá pobyt na různých pracovních místech.

Doplňkovou metodou rozvíjení pracovníků jsou konzultace, tzv. counselling, které probíhají mezi odborníky na stejné úrovni a napomáhají hledat nová řešení problémů a inspirovat se pro další pracovní činnost. Counselling může také mít podobu poradenského procesu mezi counsellorem a klientem (pracovníkem) za účelem vyřešení nějakého problému klienta. Znakem counsellingu je skutečnost, že zpravidla probíhá jednorázově.

Zdroje:

• http://www.koucing.kvalitne.cz/coaching.html
• http://www.coachingworld.cz/co-je-koucink
• http://www.cpkp.cz/mentoring/index.html
• Tureckiová, M. Řízení a rozvoj lidí ve firmách. Praha: Grada Publishing, a.s., 2004. ISBN 80-247-0405-6

Postgraduální studium
Na jednotlivých fakultách VŠ lze absolvovat doktorandské studium, které je zpravidla tříleté a představuje prohloubení znalostí z předešlého studia. Je zakončeno obhajobou rigorózní práce a titulem Dr. nebo Phd. podle zaměření. Studium je bezplatné, student je vlastně pracovníkem univerzity, pokud to nedělá externě. Dále nabízejí fakulty možnost postgraduálních, kariérních či rekvalifikačních kurzů pro absolventy VŠ. Ty jsou již za úplatu.
Některé univerzity nabízejí možnost absolvovat učitelství odborných předmětů, po jejichž absolvování mohou studenti vyučovat vystudované předměty na středních školách. Ceny se pohybují kolem  10 000 Kč.

Pedagogické fakulty nabízejí v rámci doplňujícího nebo rozšiřujícího studia další vzdělání v oblasti učitelství, speciální pedagogiky. Jedná se o kurzy určené k rozšíření aprobace o další předmět, nebo rozšíření studia předmětu z učitelství pro základní školy na učitelství pro střední školy a také specializace v oboru informačních technologií a dalších předmětů. Ceny se pohybují  kolem 15 000 Kč.

Pro další vzdělávání právníků (ale také absolventů jiných VŠ) jsou určeny kurzy Ústavu pro další vzdělávání právníků Jurudikum. Po úspěšném absolvování kurzu, tj. po vykonání zkoušky, kolokvia, nebo po obhajobě předložené práce, či testu (u každého kurzu je zakončení odlišné), získá posluchač osvědčení o studiu. Kurzy jsou zaměřeny na jednotlivé právní oblasti, jejich ceny se pohybují od 2500 – 5000 Kč, ale i 10 000 Kč.

Fulbrightův program
Fulbrightův program je česko-americký projekt, který každý rok dává možnost 15 – 20 studentům vstoupit do programů vysokých škol v USA, a to do programů graduate studia,  mezi které jsou počítány programy vedoucí k titulu Master nebo PhD. Pokud dokončujete, či jste již dokončili magisterský nebo inženýrský program, můžete se zpravidla hlásit bez jakýchkoliv omezení. Pokud ovšem máte či budete mít český bakalářský titul, pak si musíte zjistit, zda jej vybrané americké školy akceptují jako dostatečnou kvalifikaci pro vstup do graduate programu. Problém spočívá v tom, že americký bakalář je čtyřletý.

Naučte se jazyky
Pokud si nejste jisti svou jazykovou výbavou, navštivte některou z jazykových škol či soukromých jazykových vzdělávacích institutů. Máte možnost využít nabídek jak státních jazykových škol, tak škol a institutů soukromých.

Za státní jazykovou zkoušku zaplatíte kolem 2000 až 3000 Kč, ceny přípravných kurzů jsou různé, záleží na škole, kterou zvolíte a také na intenzitě kurzu a počtu studentů ve skupině.

Nejžádanější jsou dnes mezinárodně uznávané jazykové zkoušky a certifikáty: z angličtiny jsou to TOEFL nebo Cambridgeské zkoušky, jejich obdobou ve španělštině jsou zkoušky DELE; z francouzštiny nabízí Aliance Francaise a Francouzský institut zkoušky DELF a DALF, z německého jazyka je mezinárodně uznávanou zkouškou Zentrale Mittelstufenprufung. Certifikované zkoušky mají různý stupeň náročnosti. Například nejnižší stupeň Cambridgeské zkoušky vás bude stát kolem 2500 Kč, nejvyšší pak asi 4500 Kč. Přípravné kurzy ke zkouškám jsou opět rozmanité, stejně jako cena, kterou za ně zaplatíte.

Můžete si vybrat také z nabídky běžných jazykových kurzů, zaměřených buď klasicky na gramatiku, nebo na konverzaci. Sami si zvolíte jak intenzivní kurz a jak velká skupina studentů vám vyhovuje – cenová relace kurzů je mezi 3500 až 8000 za semestr. Pokud dáte přednost individuálním kurzům, počítejte s cenou 300 až 400 Kč za vyučovací hodinu.

Jazykové instituty nabízejí také možnost naučit se jazyk v zahraničí. Záleží na vás, kde a jak dlouho se rozhodnete studovat. Dvoutýdenní zahraniční studium vás v průměru vyjde na 30 000 korun.  Společnosti nabízejí také pracovní pobyty v zahraničí. Jejich součástí je často také jazyková příprava v místě, kam se vydáte. Můžete si vybrat, jestli si chcete práci najít sami nebo dáte přednost tomu, aby vám společnost předem vše zajistila. Od toho se pak odvíjejí ceny.

Možností je mnoho. Záleží na každém absolventovi, jestli má chuť dále se vzdělávat a jakou formu získání nových znalostí si vybere.