Podoba pracovní smlouvy je velmi důležitá a mnoho lidí na to zapomíná. Většinou podepíší cokoliv, jen aby dostali práci. Pokud zvítězíte ve výběrovém řízení, je vám zpravidla nabídnuto pracovní místo. Před nástupem do zaměstnání je třeba ale podepsat pracovní smlouvu. Pracovní smlouvu je třeba před vlastním podpisem důkladně prostudovat. Čtěte obzvláště pozorně informace, které jsou napsány nejmenším písmem, tam se mohou skrývat záludnosti.

Před uzavřením pracovní smlouvy

Před uzavřením pracovní smlouvy je zaměstnavatel povinen vás seznámit s právy a povinnostmi, které pro vás z pracovní smlouvy vyplývají, a s pracovními a v neposlední řadě i mzdovými podmínkami, za nichž máte práci konat. Pokud pracovní smlouva neobsahuje údaje o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen vás o nich ještě písemně informovat, a to nejpozději do jednoho měsíce od vzniku pracovního poměru. Informace musí obsahovat:

• jméno zaměstnance a název a sídlo zaměstnavatele, je-li právnickou osobou, nebo jméno a adresu zaměstnavatele, je-li fyzickou osobou,
• bližší označení druhu a místa výkonu práce,
• nárok na délku dovolené na zotavenou, popřípadě uvedení způsobu určování nároku na dovolenou,
• údaj o výpovědních dobách,
• údaj o mzdě a způsobu odměňování, splatnosti mzdy, termínu výplaty mzdy, místu a způsobu vyplácení mzdy,
• stanovení týdenní pracovní doby a rozvržení pracovní doby.

Co to je pracovní smlouva

Pracovní smlouva je nejčastějším způsobem vzniku pracovního poměru. Je to dvoustranný právní akt, to znamená, že je uzavřena mezi dvěma stranami, zaměstnavatelem a zaměstnancem. Zaměstnavatel je povinen uzavřít pracovní smlouvu písemně. Pokud se však jedná o sjednání pracovního poměru na dobu kratší než jeden měsíc, je povinen tak učinit jen, jestliže o to zaměstnanec žádá. O písemné vyhotovení si ale musíte říci. Není-li písemná forma pracovní smlouvy dodržena, porušil zaměstnavatel své povinnosti vyplývající ze zákoníku práce. Ovšem i ústně uzavřená pracovní smlouva je platná.

Máte právo žádat o změny a doplnění v předloženém návrhu.

Co by měla pracovní smlouva obsahovat

Pracovní smlouva nebo její přílohy, případně vnitrofiremní předpisy, by měly jasně definovat nejen místo výkonu práce, datum nástupu do zaměstnání, dobu trvání pracovního poměru, ale před podpisem byste měli mít jasně dánu náplň práce a měl byste znát způsob, podle kterého a v jaké výši budete odměňován.

Pokud má podnik kolektivní smlouvu, měl byste mít možnost se s ní také seznámit. V případě, že jste se seznámil se všemi podmínkami a souhlasíte s nimi, nic vám nebrání pracovní smlouvu podepsat.

Zapamatujte si o pracovní smlouvě

• musí být uzavřena písemně,
• v pracovní smlouvě nesmí chybět ­ druh práce, místo výkonu práce a den nástupu do práce,
• druh práce musí být specifikován zcela konkrétně,
• maximální zkušební doba smí činit tři měsíce,
• ještě než podepíšete pracovní smlouvu, pořádně si ji přečtěte a čtěte hlavně to, co je malými písmeny, tam se většinou skrývá to nejdůležitější.

Co nedělat

• Nepodepsat dohodu o ukončení pracovního poměru, pokud je skutečný důvod ukončení pracovního poměru takový, že máte právo na odstupné.
• Nenastupovat na dovolenou jen po ústní dohodě s vedoucím.

- red -

Mentoring

Mentoring představuje metodu, jak vést zaměstnance, profesně a sociálně je rozvíjet.  Zpravidla probíhá mezi dvěma osobami (mentorem a menteem) za účelem předávání zkušeností a rad.

Prvotním cílem mentoringu je integrace jedince do systému organizace, pomoc lépe poznat sebe a svůj potenciál. Jde zejména o podporu iniciativy, směrování a provázení osobním rozvojem a z toho vyplývající zvýšení efektivity práce zaměstnance.

Jak mentoring funguje

Mentoring funguje jako interakce mezi dvěma činiteli. Mentor, tedy osoba, která má předat dané zkušenosti a rady, je většinou starší, působí na konkrétním místě déle a má tudíž více zkušeností. Mentee může být nováček, který právě nastoupil do zaměstnání nebo byl přeložen z jiného místa v podniku. Tento vztah může fungovat jen tehdy, jsou-li obě strany nakloněny spolupráci a aktivně se mentoringu účastní.

Mentor by měl na menteeho působit jako inspirátor, zvyšovat jeho sebevědomí i výkon, podněcovat menteeho k profesionálnímu chování a dosahování cílů, být pro něj vzorem, informátorem a rádcem v oblasti fungování podniku, oporou v krizových situacích a podporou v kariérním růstu. Mentor je také často zapojen do hodnocení pracovního výkonu.

Důležitým momentem mentoringu je přínos pro obě strany. Mentoring nejen pomáhá menteemu aklimatizovat se, ale i menorovi obohatit se o nové náměty a postřehy. Tato metoda firemního vzdělávání tak zabraňuje stereotypu v podniku a napomáhá jeho rozvoji.

Kde se vzal mentoring

Možná si říkáte, že slovo mentor a mentoring je vám povědomé. Pokud znáte staré řecké báje, je vám jasné, odkud vítr vane. Slovo mentor totiž vychází z báje o Odysseovi. Když se Odysseus chystal do Trojské války, svěřil svou rodinu do péče Mentorovi. Ten měl za úkol nejen rodinu, zvláště děti, učit a vychovávat, ale také je vést k odpovědnosti a samostatnosti.

Pojem mentor se poté začal ve starověkém Řecku užívat pro označení přítele a zkušeného rádce, který pomáhá svému svěřenci v rozvoji. A tak vznikl náš mentoring.

Koučink

Není náhodou, že mnoho z nás má pojem koučink (koučing, coaching nebo koučování) spojený se sportem. Tato metoda podnikového vzdělávání má totiž s koučováním ve sportu mnoho společného. Kouč by měl vést jedince k objevování zdrojů sám v sobě a zvyšovat tak jeho motivaci k výkonu. „Soustavná příprava“, jak by se dal coaching z angličtiny přeložit, dnes představuje jednu z nejvyužívanějších metod vzdělávání a rozvíjení zaměstnance.

Cílem koučinku je podpořit pracovníka v jeho samostatnosti a kompetentnosti k výkonu práce. Koučink má ale pozitivní vliv i na vyšší spokojenost zaměstnanců v práci a atmosféru celé firmy.

Hlavním znakem koučinku je důvěra ve schopnost samostatnosti a zodpovědnosti pracovníků. Koučink počítá s myšlenkou, že mozek funguje jako stroj, který lze vhodným naprogramováním nastavit tak, aby fungoval samostatně a spolehlivě.

Koučink je možné využít jak pro jednotlivce, tak pro skupiny zaměstnanců nebo celou organizaci. Nejčastěji koučují a jsou koučováni vyšší a střední manažeři. Není však výjimkou, že metoda koučování je aplikována také u řadových zaměstnanců.

Jak koučink funguje

Prioritním úkolem kouče je naučit zaměstnance, co je možné, proveditelné a vhodné. Jde tedy především o to, aby si pracovník udělal „jasno“. Základem je objevit možnosti, jak dosahovat stanovených cílů a překonat překážky, které se mohou objevit. Kouč nejen informuje pracovníka, ale snaží se mu pomoci s řešením případných problémů v reálném pracovním výkonu. Kouč tedy nezastává roli vzdělavatele jako takového, ale spíše působí jako rádce, pomocník a průvodce.

Výsledkem koučinku by měl být stav zaměstnance, kdy je schopen koordinovat (koučovat) nejen sám sebe, ale i ostatní.

Kde se koučink vzal

Koučink se vyvinul v 60. letech 20. století z humanistické psychologie a psychoterapie. Humanistická psychologie považuje člověka za osobnost schopnou neustálého rozvoje a růstu. Za zakladatele jsou považováni Timothy Gallwey a John Whitmore.

Další metody firemního vzdělávání

I když jsou koučink a mentoring nejrozšířenějšími metodami rozvoje jedince v podniku, existují i další způsoby, jak na zaměstnance působit.

Často používanou metodou je tutoring, který je určený především pro vzdělávání skupin, kde tutor je v pozici experta a žák představuje nováčka, který si osvojuje především technické a metodické dovednosti.

Významným způsobem, jak se něco ve firmě naučit, je také asistování, tedy pomoc asistenta zkušenějšímu kolegovi. Při této činnosti asistent přebírá pracovní postupy odborníka a následně je aplikuje při své práci.

Hojně využívanými, zvláště mezi studenty, jsou stáže. Ty jsou jakýmsi dlouhodobým studijním pobytem na určitém pracovišti, u zaměstnanců konkrétního podniku podobném tomu, na kterém běžně vykonávají svou pracovní činnost. Více o stážích se dozvíte například na www.staze.cz.

Další metodou, která pomáhá jedinci zmapovat pracovní prostředí a osvojit si pracovní postupy, je rotace práce. Pracovník v tomto případě prochází tzv. „kolečkem“, při němž střídá pobyt na různých pracovních místech.

Doplňkovou metodou rozvíjení pracovníků jsou konzultace, tzv. counselling, které probíhají mezi odborníky na stejné úrovni a napomáhají hledat nová řešení problémů a inspirovat se pro další pracovní činnost. Counselling může také mít podobu poradenského procesu mezi counsellorem a klientem (pracovníkem) za účelem vyřešení nějakého problému klienta. Znakem counsellingu je skutečnost, že zpravidla probíhá jednorázově.

Zdroje:

• http://www.koucing.kvalitne.cz/coaching.html
• http://www.coachingworld.cz/co-je-koucink
• http://www.cpkp.cz/mentoring/index.html
• Tureckiová, M. Řízení a rozvoj lidí ve firmách. Praha: Grada Publishing, a.s., 2004. ISBN 80-247-0405-6

Europass je soubor dokumentů, které se už od roku 2005 používají v celé Evropské unii a řadě dalších států. Díky jejich jednotné struktuře může člověk snadněji doložit svou kvalifikaci i pracovní a studijní zkušenosti získané v zahraničí. To mu pomůže, když bude chtít pokračovat ve studiu nebo hledat pracovní uplatnění.

Každý člověk si může vybrat, zda bude využívat všechny dokumenty Europassu, nebo jen některé z nich. Základem je jednotný evropský formulář životopisu, který existuje ve všech evropských jazycích. „Zaměstnavatelé v Evropské unii už ho začínají vyžadovat. Uchazeče totiž přiměje vyplnit i podrobnější informace o tom, jaká byla jeho pracovní náplň v předcházejících zaměstnáních a jakou zde měl odpovědnost. Tento druh informací je pro potenciálního zaměstnavatele důležitý,“ zdůrazňuje Miroslava Salavcová z Národního centra Europass ČR.

Důležité je také vyplnění jazykového pasu, který zachycuje, jak uchazeč umí použít daný jazyk v ústní i písemné formě a jaké má jazykové zkušenosti. Další hodně využívanou částí Europassu je tzv. mobilita, kam se zaznamenávají studijní pobyty na zahraničních školách i stáže ve firmách nebo v neziskových organizacích. Zájemci mohou o tento dokument požádat Národní centrum Europass ČR a získají pak mezinárodně uznávaný evropský doklad o svých zahraničních zkušenostech, ať už pracovních či studijních. Dodatek k diplomu zase informuje o vyšší odborné a vysokoškolské kvalifikaci a svým absolventům jej poskytují příslušné školy.

Praktické zkušenosti

Nejčastějšími návštěvníky klientského centra Národního centra Europass ČR jsou žadatelé o Europass-dodatek k osvědčení, kteří tento dokument ještě nemají a chystají se odjet do zahraničí pracovat. Většinou se jedná o čerstvé absolventy středních škol, kteří chtějí získat zahraniční pracovní zkušenosti a zlepšit své jazykové zkušenosti. Po návratu se tím zvýší jejich šance na získání dobré práce v mateřské zemi. Mezi zájemci jsou ale také starší žadatelé, kteří svá studia ukončili již dříve a nemohou najít práci. Tito klienti však mají často menší či větší problémy s jazykovým vybavením a v klientském centru žádají mimo jiné i o pomoc s vyplněním cizojazyčných dokumentů Europassu. Informace, zkušenosti a rady pro cestu za prací do zahraničí zde ovšem hledají i absolventi vyšších odborných a vysokých škol.

Formuláře jednotlivých částí Europassu a mnoho dalších informací je možné získat v Národním centru Europass ČR, které je součástí Národního ústavu odborného vzdělávání, a také na stránkách www.europass.cz. Zde mimo jiné zájemci najdou okénko pro dotazy, s jehož pomocí mohou vyřešit případné problémy.

Národní centrum Europass ČR lze kontaktovat:

telefonicky: 274 022 347

e-mailem: europass@nuov.cz

Osobní návštěva je možná každý pracovní den od 9,00 do 15,00 hod.

na adrese:

Národní ústav odborného vzdělávání

Weilova 1271/6, Praha 10 – Hostivař

Tel: 274 022 111

Další informace poskytne:

PaedDr. Miroslava Salavcová, národní koordinátorka projektu Europass

e-mail: miroslava.salavcova@nuov.cz, tel.: 274 022 342

Více informací na www.europass.cz, www.nuov.cz

—

Zdroj: Tisková zpráva Národního centra Europass ČR

Ta lepší varianta je stav, kdy vás zaměstnavatel přijme osobně, provede vás po firmě, seznámí se všemi náležitostmi vaší práce i ostatními kolegy. Nástup do nového zaměstnání zvedne tepovou frekvenci snad každému z nás. I přesto je dobré nevypadat příliš vystrašeně. Klíčem k úspěchu je více dbát na neverbální komunikaci – tedy zachovat neutrální postoj (nejlépe i barvu v obličeji) a využívat techniky aktivního naslouchání. Tato technika je jednou z nejlepších komunikačních dovedností. Jednoduše řečeno – umění aktivně vnímat to, co nám druhý říká. Nebojte se dívat tomu druhému více do očí! Nejsme však pouze „vrbou“, poskytujeme i zpětnou vazbu. Souhlasné pokývnutí často jako vyjádření souhlasu stačí. Do první fáze aktivního naslouchání nepatří vytýkání. A to ani tehdy, když nás nadřízený žádá o námitky hned zpočátku. Mohu však použít: „Momentálně nevím.“ Stěžováním si na špatnou klimatizaci plusové body rozhodně nezískáte. Na druhou stranu je dobré dát najevo snahu o pochopení. Postoj „zrcadla“ nepřipomíná aktivní naslouchání ani vzdáleně. Ideální je také chvíle zúčastněného mlčení. Ti citlivější z nás dokážou poměrně snadno vycítit, zda jsme se zaměstnavatelem naladěni na podobnou vlnu a máme stejné cíle a zájmy, či nikoliv.

Atmosféra a vztahy na pracovišti jsou stejně důležité jako naše teoretické znalosti. Pozice nováčka je obtížná. „Jakým je pro nás přínosem, nepokazí naši první velkou zakázku, je to týmový hráč nebo stratég a vypočítavý lump?“ Tyto a mnohé další otázky si obvykle pokládají vaši noví kolegové. Jste pro ně něco jako časovaná bomba. Nejde to uspěchat a stát se oblíbeným jen tak, ze dne na den. Vám bude pro začátek stačit schopnost empatie a dobrý pozorovací talent. Když při seznamování s novými kolegy najdete alespoň z části společnou řeč, máte zpola vyhráno! Pouze rozhovory s kolegy můžete proniknout do zaběhlých zvyklostí chodu organizace a firemní kultury, pravidel, podle kterých určujeme, co je dobré a co špatné. Respektujte je a v žádném případě se je nesnažte měnit (alespoň zpočátku). Objektivní názor lze formovat až po delším „pobytu“ v novém zaměstnání. Chcete-li přežít v určité komunitě lidí, nesnažte se předělávat věci, které nejsou ve vaší moci a ještě ke všemu bez vlivných spojenců, kteří by vás případně podpořili. Opravdu pro první dny stačí jen málo – úsměv, dobrá nálada a především slušnost. Gestem, kterým si „šplhnete“ v očích ostatních, je zejména to, že dovedete uznat svoji chybu. Nejlépe bez zbytečných komentářů.

Říkáte si: „To je na mě moc!“ Ale ne. Není možné být stále nováčkem a stát každý den na startovní čáře. Myslete proto hlavně na to, že toto období je dočasné a prochází jím tisíce absolventů rok co rok. Konečně váš šéf si prvním dnem v práci také prošel… A kdo ví, kde za pár let budete vy!!
L. O.