-

-

Pracovní pozice v technologickém centru

• technolog logistiky a obalového hospodářství
• technolog úseku montáže
• technolog úseku montáže – konstrukce jednoúčelových zařízení
• technolog úseku vstřikování polymerů
• technolog úseku vstřikování polymerů – programování robotů
• technický/á asistent/ka ředitele

Podrobné informace hledejte ZDE.

Chudé a bohaté kraje

Zjišťujeme-li průměrný plat absolventa vysoké školy v ČR, dopočítáme se téměř 29 900 Kč. Pokud se vám tato částka zdá víc než slušná, máte dobrý odhad. Nejásejte však předčasně!

Ve výši absolventského platu se mimo jiné odráží i místo, kde pracujete. Obecně známým faktem je, že v Praze si v průměru vyděláte mnohem více (někdy až o třetinu), než kdekoliv jinde. Na ruku zde dostanete více než 20 000 Kč. Špatně na tom ovšem nebudete ani na Plzeňsku, v Jihomoravském kraji a ve středních Čechách. Na druhou stranu mnohem menší částku (do 17 000 Kč) objevíte na výplatnici v Moravskoslezském, Olomouckém a Karlovarském kraji.

Jako absolventi vysoké školy si ale můžete gratulovat. V porovnání s maturanty dostanete cca o 30 % více a vedle vyučených absolventů na tom s platem budete dokonce o 41 % lépe.

Top absolventi

Nelekejte se, nejde o politickou propagandu. Po těch (minimálně třech) letech jste však už jistě stihli zjistit, že není absolvent jako absolvent. A to platí i pro platové ohodnocení. Nejvyhledávanější elitou jsou IT odborníci. Všichni šikovní správci sítí a programátoři tak nemusí mít o svoji budoucnost strach. Také pracovníci marketingu, analytici a projektanti nebudou na platech biti. Odjakživa žádaní jsou i absolventi technických oborů (stavařských, strojírenských a elektrotechnických). Lékaři a farmaceuti zpravidla též nemívají problém s nezaměstnaností.

Nejhůře jsou na tom naopak absolventi zemědělských a pedagogických oborů. Pro většinu z nich nebude z počátku lehké najít dobré místo ani slušný plat.

S čím zabodujete

Konečně se dostáváme i k vašim skutečným hodnotám a dovednostem. Smutné je, že o výši vašeho platu nerozhodují v první řadě. Jistě však nebudete překvapeni, že nejvyšší cenu má u absolventa praxe. Je to sice na pováženou, ale červený diplom vám při hledání práce pramálo pomůže. Naopak ti, kdo školu „flákali“ a pracovali během studia v oboru, kde si poté hledají práci, budou mít vše pravděpodobně mnohem snazší. Je to ovšem logické, jelikož podnik nemusí do nového zkušenějšího zaměstnance investovat tolik jako do nezkušeného premianta.

Váš potenciální zaměstnavatel dále jistě ocení vaši flexibilitu, ochotu dále se vzdělávat, jazykové dovednosti (hlavně anglické), dovednost jednat s lidmi, prezentovat se a reprezentovat a další soft skills. Proto si dejte na pohovoru obzvlášť záležet na tom, jak vystupujete, a nespoléhejte jen na diplom v kapse a oslnivé CV.

Kolik chtít

Existuje otázka, kterou vám při pohovoru položí na 99,9 %: „Jaký si představujete Váš nástupní plat?“ Pokud částka nebude uvedena již v inzerátu, měli byste mít odpověď připravenou. Rozhodně se nenechte zaskočit a zjistěte si veškeré dostupné informace. Nástupní plat závisí především na již zmíněném kraji, v němž práci hledáte, oboru, velikosti firmy a vaší praxi. Většinou je dobré volit zlatou střední cestu, hlavně se nebát říct svůj názor a umět jej odůvodnit.

Zaměstnavatelé jsou samozřejmě již předem rozhodnuti, kolik maximálně (i minimálně) vám měsíčně na účet připíší, ale při pohovoru si testují vaši připravenost a informovanost. Proto nepodceňujte přípravu na pohovor, máloco vás potom skutečně překvapí.

Zdroje:

podnikani.idnes.cz

zpravy.idnes.cz

www.novinky.cz

www.cas.sk

www.czsu.cz

www.finance.cz

www.mpsv.cz

www.lmc.cz

-red-

Angličtina je základ

Chybu rozhodně neudělá ten, kdo se rozhodne pro studium angličtiny, která si v průběhu času globálně vydobyla roli jakéhosi nepsaného standardu. Anglicky spolu často komunikují i lidé a společnosti z neanglicky mluvících zemí – například komunikace mezi obchodními partnery z Česka a Maďarska bude na 99 % probíhat anglicky.

Zaručeným způsobem, jak zvýšit své šance na uplatnění v rámci pracovního trhu, je nabídnout něco navíc. Převedeno do oblasti cizích jazyků to znamená, že jestliže většina lidí mluví anglicky, pak musíme – chceme-li být výjimeční – přinést něco navíc, v tomto případě znalost nějakého dalšího cizího jazyka. A tady stojí za to se zamyslet. Zatímco při volbě angličtiny jako prvního cizího jazyka není pochyb, volba druhého jazyka se může stát pěkným oříškem.

Uvažujete-li o studiu druhého jazyka čistě z profesních důvodů, pak je dobré zvážit několik faktorů, jako je zamýšlená oblast našeho uplatnění, geografické ukotvení naší země či počet lidí, kteří daný jazyk ovládají.

Opomíjená němčina

Vzhledem k zaměření naší ekonomiky, která se orientuje především na obchod s Německem se němčina jeví jako poměrně jasná volba. Řada českých firem intenzivně kooperuje s německými partnery a také řada německých firem rozvijí své aktivity přímo v ČR. Přesto zájem o studium němčiny v posledních letech upadá. To ostatně potvrzuje i tiskový mluvčí Česko-německé hospodářské komory Sebastian Holtgrewe, který týdeníku Respekt řekl: „Dobré znalosti němčiny dávají Čechům na pracovním trhu dlouhodobou jistotu, nechápu, proč se tady lidé německy přestávají učit.“ Tradiční místo němčiny jako druhého jazyka totiž na českých školách začínají zaujímat jazyky ze vzdálenějších destinací, jako je francouzština či španělština. Již zmiňovaný Holtgrewe to komentoval slovy: „Je to zvláštní. Vždyť přece s francouzštinou nebo španělštinou v Česku sotva najdete zaměstnání. Na českém trhu je více než čtyři tisíce německých dceřinných společností, které hledají lidi s dobrou znalostí jazyka, a ty začínají mít problémy.“

Můžete namítnout, že i v rámci německé firmy můžete uplatnit angličtinu. V případě pracovního procesu možná ano, ale německé kolegy jen stěží přesvědčíte, aby se během pauzy na kávu mezi sebou bavili anglicky jen proto, že neumíte německy. Krom důležitých sociálních vazeb si také bez znalosti němčiny uzavíráte možnost kariérního postupu, protože znalost němčiny je u vedoucích pozic v německých firmách nezbytná.

Další jazyky

Dalším jazykem, který se začíná postupně vracet do kurzu, je ruština. Není to jen kvůli kontaktům s Ruskem samotným, ale ruštinu je možné uplatnit při kontaktech s takřka všemi státy, které dříve spadaly do sovětské sféry vlivu.

Samostatnou kapitolu pak tvoří jazyky, kterými hovoří jen zlomek lidí. Nemusí přitom jít jen o  jazyky, po nichž je rostoucí poptávka, jako je čínština či arabština, ale v podstatě o jakýkoliv jazyk, který ovládá jen pár jednotlivců.

Konečně posledním důvodem pro studium určitého jazyka může být obchodní aktivita spojená s určitou konkrétní zemí. I zde sice platí, že můžete zkusit standardní angličtinu, ale kdo chce být na cizím trhu skutečně úspěšný a nespokojí se jen s formálními vazbami, měl by vládnout jazykem dané země.

—–

V textu jsou použity citace z článku Nein, nechceme němčinu (Respekt, 23. 9. 2009).

-red-

Průměrná mzda v České republice loňský rok činila přibližně 22 tisíc hrubého, což je také představa mnoha absolventů o ohodnocení jejich budoucí práce. Tento průměr se však vztahuje na celou republiku (stejné pozice mohou být v různých koutech ČR placeny různě) a zahrnuje všechny profese od míst s odměnou na hranici životního minima po závratná čísla na výplatních páskách vrcholových managerů. Mladí uchazeči mají nespornou výhodu – svůj nízký věk a perspektivu do budoucnosti, na druhou stranu však hodně zaměstnavatelů často žádá i několikaletou praxi, která může výběr pracovních míst značně zúžit.

Pravidlo „čím vyšší vzdělání tím lepší uplatnění a vyšší ohodnocení hodin strávených v práci“ nefunguje vždy. Například ve školství a zdravotnictví podobná úměra příliš neplatí: promovaná učitelka mateřské školy si za měsíc práce vydělá v průměru 15 tisíc, učitel na základní škole 18 tisíc hrubého; o něco lépe – zhruba o tři tisíce – na tom budou kantoři vyučující na gymnáziích nebo středních odborných učilištích. Perspektiva zvýšení platů je přitom v oblasti vzdělání malá (jinak jsou na tom samozřejmě lektoři jazykových škol a kurzů, ti ovšem málokdy pracují na plný úvazek). Je zajímavé, že v průměru učitel placený státem bere o dva tisíce korun víc než ten, kdo se nechá zaměstnat v soukromé škole. Školství, podobně jako zdravotnictví je jednou z mála oblastí, kde je – z finančního hlediska – výhodnější pracovat pro stát.

Podobně jako vysokoškolsky vzdělaný pedagog si vydělá absolventka obchodní akademie, rozhodne-li se pracovat jako mzdová účetní nebo sekretářka – v průměru dostane 18 tisíc hrubého. Technik ve stavebnictví nebo chemickém průmyslu si přijde na obdobnou částku, o tři tisíce méně si vydělá pokladník. Podstatně lépe na tom budete coby pracovník z oblasti IS/IT; ti jsou dnes za svou práci oceněni na trhu nejlépe. Počítačový odborník si domů nosí kolem 40 tisíc hrubého, projektový manažer až 75. Všeobecně se dobře daří v soukromé sféře, ve firmách se zahraniční spoluúčastí. Mezi nejvýnosnější patří již zmiňované počítačové profese, dále pak zaměstnání v oblasti dopravy a spojů, stavebnictví a finančního zprostředkovatelství. Naopak v průměru nejnižšími platy jsou oceňováni zaměstnanci v zemědělství a lesnictví, kteří si měsíčně přijdou na zhruba 15 tisíc hrubého. Podobně tomu tak je ve výrobě nábytku a oděvů, ve zpracovatelském průmyslu a maloobchodě.

Není nutné zmiňovat, že i firemní hierarchie se odráží na výplatních páskách zaměstnanců, a že u nejvyšších postů budou cifry nejlákavější. Představa, že prvním pracovním místem absolventa bude ředitelské křeslo, je však hodně nereálná. Při přijímacím pohovoru se můžete spíše dostat na pozici protější a být vyzpovídáni ohledně vlastní představy finančního ohodnocení. Otázka nástupního platu je vždy ošemetná. Coby žadatelé o první zaměstnání máte ztíženou situaci o to, že bez zkušeností z minulosti budete nelehce odhadovat své platové rozmezí a jasně vyjadřovat své požadavky. Nelze však očekávat, že se dotazu na plat vyhnete. Není proto od věci poradit se s přáteli a známými, zeptat se pracovníků na obdobných místech či v obdobných firmách.

Měsíční mzda není jedinou rozhodující položkou, která může ovlivnit vaše rozhodnutí pro tu či onu pozici. Řada zaměstnavatelů láká nové zaměstnance na 13té platy – ty jsou však často podmíněny minimálně 12ti měsíční působností ve firmě – nebo vyplácí určité částky většinou dvakrát ročně (před dovolenými a před Vánocemi). Mezi další motivační odměny může patřit osobní ohodnocení, příplatky za vedení, stravenky, slevy na firemní či jiné zboží, naturální mzdy (např. v zemědělství), permanentky do sportovních zařízení, možnost užívat služební auto nebo telefon i k soukromým účelům, příspěvek na životní pojištění nebo penzijní připojištění apod.

Ať již člověk pracuje hlavou nebo rukama, ve vystudovaném oboru či úplně mimo něj, žádné ohodnocení nevyváží fakt, když práce nebaví. V zaměstnání přece jen trávíme velkou část všedních dní (a často nejen těch), proto by plat neměl být nejdůležitějším rozhodujícím činitelem. Nutno však říci, že lepší motivace k práci zatím nebyla vynalezena.

Pojďme se seznámit s kroky, které jsou pro vyřízení živnostenského listu pro fyzickou osobu nutné. O živnostenský list můžete zažádat na živnostenském úřadě, a to podle místa svého trvalého bydliště. Podmínkou je dosažení 18 let a způsobilost k právním úkonům, což prokážete občanským průkazem. Vaší povinností je také dokázat svoji bezúhonnost předložením výpisu z Rejstříku trestů. Výpis můžete získat na počkání na všech kontaktních místech Czech POINT (kde je nejbližší místo si snadno zjistíte na www.czechpoint.cz). Administrativní poplatek spojený s vyřízením výpisu z rejstříku trestů je 50 Kč. Živnostenský úřad po vás požaduje také doložení, že nemáte nedoplatky daňové a na platbě sociálního pojištění.

V samotném ohlášení budete povinni vyplnit následující údaje: jméno a příjmení, případně obchodní firmu, státní občanství, bydliště, rodné číslo, prohlášení, zda nemáte soudem stanovený zákaz činnosti či jiné omezení a zda vám nebylo v posledních 3 letech živnostenské oprávnění odebráno. Živnost můžete provozovat také prostřednictvím odpovědného zástupce, kterého v takovém případě uvedete do ohlášení. Dále uvedete místo a předmět podnikání, provozovnu a identifikační číslo, bylo-li vám přiděleno. Předmět podnikání musí být podle zákona vymezen dostatečně určitě a jednoznačně, u volných živností musí být v souladu s oficiálním názvem oboru živnosti. Nakonec uvádíte do ohlášení datum zahájení živnosti, pokud se neshoduje s datem vystavení živnostenského listu, a datum ukončení provozování živnosti, v případě, že ji zamýšlíte konat na dobu určitou.

Právnická osoba ohlašuje živnostenský list na živnostenském úřadě v místě svého sídla. Budete-li vyřizovat živnostenský list pro právnickou osobu, postup bude následující. K ohlášení budete povinni doložit výpis z Rejstříku trestů odpovědného zástupce, doklad o jeho odborné způsobilosti, potvrzení o zřízení či založení právnické osoby, pokud není zapsána v obchodním rejstříku. V případě, že je zapsána v obchodním rejstříku, musíte to doložit (doklad nesmí být starší než 3 měsíce). Živnostenskému úřadu musíte dokázat také vlastnické nebo užívací právo k objektu nebo prostorám sídla vaší právnické osoby. Odpovědný zástupce musí vydat prohlášení, že souhlasí s ustanovením do funkce a uvést podnikatele, kteří jej do této funkce uvedli.

V ohlášení uvedete obchodní firmu nebo název právnické osoby, sídlo a jméno, státní občanství, rodné číslo, bydliště a osoby, které jsou členy. Dále musíte prohlásit, zda vám soud nebo správní orgán udělil zákaz činnosti, zda nemáte jiné překážky ve vykonávání živnosti nebo jestli nebylo právnické osobě v posledních třech letech živnostenské oprávnění odebráno. Pokud provozujete živnost prostřednictvím odpovědného zástupce, uvádí do ohlášení své údaje stejně, jak by postupoval coby fyzická osoba. Dále uvádíte předmět podnikání s vymezením, identifikační číslo, bylo-li vám přiděleno, provozovnu, datum zahájení provozování živnosti (a ukončení, provozujete-li živnost na dobu určitou).

Pokud pracujete na živnostenský list, jste osobou samostatně výdělečně činnou. Činnost může být hlavní a vedlejší. Vedlejší je tehdy, když současně vykonáváte zaměstnání, které vám zajistí příjem ve výši alespoň dvanáctinásobku minimální mzdy, nebo tehdy, když máte nárok na výplatu částečného nebo plného invalidního důchodu, starobního důchodu, rodičovského příspěvku či příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu. Vedlejší samostatnou výdělečnou činnost konáte také v případě, že jste nezaopatřeným dítětem.

Když vykonáváte hlavní samostatnou výdělečnou činnost, jste povinni platit důchodové pojištění. Pojistné na důchodové pojištění OSVČ se platí z vyměřovacího základu procentní sazbou, která  od 1.1.2009 činí 29,2%. Ročním vyměřovacím základem je částka, kterou si OSVČ sama určí. Zákon však stanoví, že nesmí být nižší než 50% příjmů po odpočtu výdajů ze SVČ dosažených v kalendářním roce, za který se platí pojistné. Minimální zálohy na pojistné na důchodové pojištění činí 1574 Kč měsíčně.

Proč vytvořit podnikatelský plán
Podnikatelský plán je dokument, kterým oslovujete finanční sektor v případě, že chcete zaujmout investora nebo si chcete půjčit od banky za účelem rozvoje vaší podnikatelské myšlenky. Také je důležitý pro vás. Pomůže vám stanovit si přesné cíle, uvědomit si bariéry a úskalí, které bude nutné překonat. Při porovnání podnikatelského plánu s realitou můžete sledovat rozdíly, které po identifikaci snadněji odstraníte či zmenšíte.

Správná podoba podnikatelského plánu
To jak podnikatelský plán bude vypadat, závisí na druhu podnikání, ve kterém se pohybujete či se chcete pohybovat, a také na účelu, ke kterému je podnikatelský plán tvořen. Rozdíl je především v délce, vzhledu, v detailech obsahu a v důrazu na rozdílné aspekty podnikání.

Hlavním důvodem, proč tvořit rozdílné podnikatelské plány, je to, aby jejich efekt byl co nejúčinnější. Podnikatelským plánem chcete prezentovat svou firmu v nejlepším světle s co největší přesností.

Rozsah podnikatelského plánu
Délka podnikatelského plánu závisí především na jeho účelu. Platný podnikatelský plán může mít různou délku. Nejčastější délka podnikatelského plánu je mezi 15 až 20 stranami, detailní popis kompletní firmy může mít i přes 100 stran.

Nejvíce závisí na povaze podnikání. Pokud máte jednoduchý koncept, měli byste být schopni vysvětlit ho několika slovy. Na druhou stranu pokud chystáte nový druh podnikání či průmyslu, bude to vyžadovat rozsáhlé objasnění vaší chystané činnosti.

Délku podnikatelského plánu určuje také záměr vašeho plánu. Pokud chcete užít plán k získání milionů pro nastartování riskantního podniku, budete muset hodně vysvětlovat a přesvědčovat. Pokud tvoříte podnikatelský plán jen pro interní účely, abyste zajistili úspěšné pokračování podnikání, bude stačit mnohem kratší verze.

Obsah podnikatelského plánu
V podnikatelském plánu se stanoví nejen ekonomické cíle či forma podnikání, ale také kapitálové a personální zajištění, technické vybavení a technologické zabezpečení. Při jeho zpracování je nutná dokonalá znalost legislativní úpravy a oboru, který je vybrán jako předmět podnikatelských aktivit. Samotné zpracování spočívá v provedení důkladné analýzy celého odvětví, jeho příležitostí stejně jako možných rizik. Přitom je třeba zachovat si reálnost pohledu a oprostit se od přílišného optimismu.

Rozlišují se operativní, taktické a strategické plánování podle doby, na kterou se plánuje. Strategické plánování je dlouhodobé. Záleží na odvětví a vnitřním prostředí podniku, na jak dlouho dopředu se bude vytvářet strategický plán. Nejčastěji to bývá 5 a více let. Ale pro některé podniky to může být i méně. Taktické plánování je střednědobé, operativní krátkodobé. Taktickými plány mohou být například měsíční výrobní plány.

Analýza odvětví i konkurence
Právě analýza odvětví je pro začátek podnikání klíčová. Proto je třeba věnovat pozornost zejména:
- inovačním trendům v odvětví s cílem odhadnout jeho perspektivy
- reálnému odhadu vývoje kvalifikační, technické, personální, materiální a finanční náročnosti v budoucím období
- posouzení konkurenčního prostředí se zaměřením na silné a slabé stránky jednotlivých rozhodujících konkurentů
- dosavadnímu a předpokládanému vývoji nabídky a poptávky v zájmovém teritoriu

Další důležité součásti podnikatelského plánu
Důležitou a významnou součástí podnikatelského plánu je marketingový, organizační a finanční plán. Marketingový plán dává odpověď na otázky, jakým způsobem budou výrobky či služby oceňovány, propagovány a prodávány. Jeho součástí je určení takových způsobů a metod propagace, aby co největší počet potenciálních zákazníků nebo klientů dostal maximální množství informací o novém podniku a jeho produktech. Zároveň je v marketingovém plánu třeba stanovit odbytovou strategii – cenovou, distribuční, výrobkovou politiku atp.

Základem organizačního plánu je stanovení vnitřní organizační struktury podniku a struktury řízení s popisem pravomocí a odpovědností jednotlivých vedoucích zaměstnanců. Neméně důležitý je i finanční plán, který má zpravidla podobu rozvahy a výsledovky na několik let dopředu.

Ani sebekvalitnější podnikatelský plán nemusí automaticky zaručit úspěch v podnikání. Přesto právě tento dokument shrnující podstatné informace o podniku, jeho prostředí, budoucích aktivitách nebo krátkodobých a dlouhodobých cílech může být základním předpokladem úspěšného zahájení a následného provozování podnikatelských aktivit.

Takže pokud jste pevně rozhodnutí začít podnikat, nezapomeňte si vše naplánovat, spousta zajímavých podnikatelských záměrů skončila dříve, než začala jen díky tomu, že nebyl zpracovaný podnikatelský plán.

Mám na to psychicky?
Vycestovať do neznáma chce nutnú dávku osobnej odvahy. Nie každý sa dokáže popasovať s neistotou a možnými rizikami, ktoré v zahraničí čakajú. Ak nechcete byť nemilo prekvapení, pripravte sa dopredu na to, že budete často núten zo seba vydať úplne všetko, a to po fyzickej, tak aj psychickej stránke. Len málokto si totižto hneď na začiatku nájde nejakú kvalifikovanú prácu.

Aby ste sa nejako uživili, bude najskôr potrebovať začať skutočne odspodu.
Nakoľko každý nie je z domova zvyknutý na status „podradného“ zamestnanca alebo robotníka, nemajte na začiatok „veľké oči“. Pre západných zamestnávateľov budete často len „ten z východu“. V zahraničí, aspoň zo začiatku, klesne aj úroveň bývania a celkovo vášho života. Často prídete o svoj životný priestor a komfort, na ktorý ste z domova zvyknutí. No, i to má svoje pozitívne stránky. Určite budete vystavení novým situáciám, ktoré vás donútia postaviť sa na vlastné nohy a postarať sa o sebe.

Dokážem si nájsť prácu?
Pred odjazdom do zahraničia je potrebné si uvedomiť jednu vec – či účelom je rýchlo si zarobiť peniaze akoukoľvek jednorazovou prácou, alebo pobyt v zahraničí súčasťou načaté profesionálné kariéry. Zatiaľ čo v prvom prípade nie je až taký problém siahnuť na nekvalifikovanú prácu za minimálny plat v danom štáte, v druhom prípade bude cesta k vysnenému zamestnaniu zložitejšia.

Nutnou podmienkou zahraničných zamestnávateľov v prípade kvalifikovaných profesií je totiž výborná znalosť cudzieho jazyka, ktorým sa v danej firme komunikuje.

Úroveň vašej angličtiny, nemčiny, ruštiny či akéhokoľvek ďalšieho jazyka potvrdí nielen niektorá z medzinárodných jazykových skúšok, ale predovšetkým osobný alebo telefonický pohovor s personalistom. Okrem toho je nutné predložiť doklad o dosiahnutom vzdelaní, pričom nie všetky firmy uznávajú diplom práve z vašej univerzity či vysoké školy. Niektorí zamestnávatelia môžu požadovať istú prax, preto  sa každá predchádzajúca skúsenosť z domova vypláca.

O všetkých požiadavkách zamestnávateľa je nutné sa v dostatočnom predstihu informovať a s hľadaním kvalifikovanej práce, ktorá je v zahraničí často kráľovsky platená, začať čo najskôr. Ďalším orieškom pre slovenského študenta alebo absolventa je prísna stratégia vedenia zamestnancov alebo ambicióznosť mnohých kolegov. Takmer zo všetkých prieskumov osobnosti vychádzajú Slováci oproti ostatným národom ako neambiciózni a prchké povahy. Súťaživé chovanie zahraničných kolegov sa vám tak môže mnohokrát zdať až bezohľadné. Tu je potrebné si pripomenúť, že v zahraničí bojuje každý sám za seba, nečakajte od nikoho pomoc. Nezostáva vám nič iné ako byť snaživí, učenliví a trpezliví.

Stojí mi zárobok za to?
Najmenej z dvoch aspektov je potrebné zhodnotiť finančnú stránku veci. Investíciou pre vás bude už samotná príprava na odjazd a pobyt. Musíte počítať s útratou za počiatočné týždne pobytu do prvých výplat. Značnú finančnú položku predstavujú aj náklady na dopravu na miesto pobytu. Administratívu spojenú s vybavovaním víz nemôžete z finančného hľadiska opomenuté.

Druhým finančným aspektom je zárobok ako taký. Hoci v niektorých krajinách sa dajú ušetriť celkom veľké peniaze, študenti často odchádzajú za pracou do zahraničia s prehnanými predstavami. Rovnako ako mzdy i životné náklady v danom štáte sú často niekoľkokrát vyššie.
Vami našetrená čiastka, o ktorú chcete byť po návrate domov bohatší, sa tak bude odvíjať od toho, koľko zarobíte a ako ste sa ochotní uskromniť. Pokiaľ i v zahraničí budete chcieť mať rovnaký životný štandard na aký ste zvyknutí z domova, tak ľahko nezbohatnete. No, ak sa uskromníte, usporíte viac. V tomto prípade sa držte zlatého pravidla v zahraničí pracujúcich Slovákov: zarob v cudzine, utrať doma.

Pre názornú predstavu treba zhodnotiť napríklad zárobok slovenského študenta v Londýne: „Aby som hovoril aspoň v trochu konkrétnych číslach, tak za seba môže, povedať, že v drahom Londýne pri mojom súčasnom plate (ktorý je mierne nad minimálnou mzdou a pracujem 4 dni týždenne) ušetrím asi dve tisíce libier ročne. To síce nie je žiadna zázračná čiastka, naviac ušetriť sa dá samozrejme i oveľa viac, ale dáva mi po návrate určitú slobodu. Najviac ušetriť sa dá samozrejme i omnoho viac, je to dosť individuálna záležitosť. Pre mňa šetrenie nie je hlavnou prioritou, dôležitejšie je, aby som mal čas na to, čo mňa zaujíma,“ hovorí Patrik z Trnavy, ktorý podobne ako mnohí ďalší študenti svoje rozhodnutie odísť a skúsiť šťastie v cudzine neľutuje. „Kto má chuť okúsiť život v zahraničí, neváhajte,“ dodal Patrik. Dobre však zvážte svoje možnosti a riziká, ktoré podstupujete a buďte pripravení nielen na to dobré, ale aj na to zlé.

Ta lepší varianta je stav, kdy vás zaměstnavatel přijme osobně, provede vás po firmě, seznámí se všemi náležitostmi vaší práce i ostatními kolegy. Nástup do nového zaměstnání zvedne tepovou frekvenci snad každému z nás. I přesto je dobré nevypadat příliš vystrašeně. Klíčem k úspěchu je více dbát na neverbální komunikaci – tedy zachovat neutrální postoj (nejlépe i barvu v obličeji) a využívat techniky aktivního naslouchání. Tato technika je jednou z nejlepších komunikačních dovedností. Jednoduše řečeno – umění aktivně vnímat to, co nám druhý říká. Nebojte se dívat tomu druhému více do očí! Nejsme však pouze „vrbou“, poskytujeme i zpětnou vazbu. Souhlasné pokývnutí často jako vyjádření souhlasu stačí. Do první fáze aktivního naslouchání nepatří vytýkání. A to ani tehdy, když nás nadřízený žádá o námitky hned zpočátku. Mohu však použít: „Momentálně nevím.“ Stěžováním si na špatnou klimatizaci plusové body rozhodně nezískáte. Na druhou stranu je dobré dát najevo snahu o pochopení. Postoj „zrcadla“ nepřipomíná aktivní naslouchání ani vzdáleně. Ideální je také chvíle zúčastněného mlčení. Ti citlivější z nás dokážou poměrně snadno vycítit, zda jsme se zaměstnavatelem naladěni na podobnou vlnu a máme stejné cíle a zájmy, či nikoliv.

Atmosféra a vztahy na pracovišti jsou stejně důležité jako naše teoretické znalosti. Pozice nováčka je obtížná. „Jakým je pro nás přínosem, nepokazí naši první velkou zakázku, je to týmový hráč nebo stratég a vypočítavý lump?“ Tyto a mnohé další otázky si obvykle pokládají vaši noví kolegové. Jste pro ně něco jako časovaná bomba. Nejde to uspěchat a stát se oblíbeným jen tak, ze dne na den. Vám bude pro začátek stačit schopnost empatie a dobrý pozorovací talent. Když při seznamování s novými kolegy najdete alespoň z části společnou řeč, máte zpola vyhráno! Pouze rozhovory s kolegy můžete proniknout do zaběhlých zvyklostí chodu organizace a firemní kultury, pravidel, podle kterých určujeme, co je dobré a co špatné. Respektujte je a v žádném případě se je nesnažte měnit (alespoň zpočátku). Objektivní názor lze formovat až po delším „pobytu“ v novém zaměstnání. Chcete-li přežít v určité komunitě lidí, nesnažte se předělávat věci, které nejsou ve vaší moci a ještě ke všemu bez vlivných spojenců, kteří by vás případně podpořili. Opravdu pro první dny stačí jen málo – úsměv, dobrá nálada a především slušnost. Gestem, kterým si „šplhnete“ v očích ostatních, je zejména to, že dovedete uznat svoji chybu. Nejlépe bez zbytečných komentářů.

Říkáte si: „To je na mě moc!“ Ale ne. Není možné být stále nováčkem a stát každý den na startovní čáře. Myslete proto hlavně na to, že toto období je dočasné a prochází jím tisíce absolventů rok co rok. Konečně váš šéf si prvním dnem v práci také prošel… A kdo ví, kde za pár let budete vy!!
L. O.